1. Seminář Centra pro ekonomiku a politiku k dvoustému výročí narození Frédérica Bastiata jsme chtěli uspořádat již v červnu, ale nestihli jsem to. Není to sice úplně jisté, ale snad se narodil 19. června a my jsme právě tento den — bohužel — oslavovali jiné, daleko méně významné výročí.

2. Při přípravě tohoto vystoupení jsem si ověřil, že Bastiat u nás není tak známý jako jiní významní klasičtí liberálové, ale není sebemenších pochyb o tom, že je to ztráta hlavně pro nás. Detailně o něm dnes pohovoří prof. Holman, já si dovolím uvést pouze pár úvodních poznámek. Co víme nebo co je možné vědět o Bastiatovi? Podíval jsem se do Malé československé encyklopedie z roku 1984 a dočetl jsem se tam, že to byl zastánce hospodářského liberalismu a apologet harmonie třídních zájmů v kapitalismu, ale k mému překvapení v nové velké encyklopedii Diderot heslo Bastiat neexistuje vůbec. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1030

1. České ekonomické myšlení poloviny 19. století

České ekonomické myšlení poloviny 19. století nebylo na osobnosti nikterak bohaté. Přesto i u nás lze najít zajímavé ekonomické názory a díla. Nemůžeme se srovnávat s Anglií či Francií, přesto by nebylo správné na české ekonomické myšlení shlížet s despektem, jenž mnohdy pramení spíše z naší neznalosti. Je pravda, že žádný český národohospodář nebyl čistý teoretik, základním rysem jejich názorů se jeví větší či menší eklektičnost a pozitivní pragmatičnost. Podle mého názoru to rozhodně v dobovém kontextu nesnižuje význam, který čeští národohospodáři pro rozvoj české společnosti a jejího podnikatelského uvědomění měli. Většinou působili v praktické politické či ekonomické sféře, což samozřejmě také zpětně jejich názory ovlivňovalo a utvářelo. Nečinili si nárok na originální výzkumné výsledky a v mnohém se inspirovali zahraničními autory, které znali a sledovali. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1014

Tato kniha je útokem. Byl jím její francouzský originál, jest jím také její český překlad.

Na co útočí? Na řadu omylů, předsudků a úmyslně šířených polopravd o věcech sociálních, hlavně hospodářských. Náš průměrný občan má jakési přibližně správné ponětí o mravnosti nebo o hlavních přírodních skutečnostech, ale neptejte se ho, co soudí o clech, průkazu způsobilosti, státním rozpočtu a p. Není pochyby, že mnohý čtenář následujících stránek ponejprv si ujasní několik základních pravd společensko-hospodářských, a že se bude divit sám sobě, že tak dlouho jich neviděl.

Ale není divu!

Žijeme v době a zemi, kdy největší bludy připisované merkantilistům ozývají se jako věštby z úst ministerských. Žijeme v době a zemi, kdy ministr obchodu ve státě na vývoz odkázaném hájí cla, oddělující nás od celého světa, jakožto opatření proti „přívalu“ zboží z Německa; kdy ministr financí, který měl pověst dobrého finančníka (Dr. Rašín), hájil vysoká cla z důvodů fiskálních, přehlížeje, jak stát k vůli nim hrozně trpí, jednak drahotou hmot, které kupuje pro své rozmanité účely (stavby, ústavy, vojsko), jednak výší osobních .platů, které pro drahotu zboží se nemohou anebo aspoň by se neměly snižovati; kdy ministr zemědělství mluví o „paritě“ (rovnosti) mezi průmyslem a zemědělstvím v tom smyslu, že buď se musí zavést stejná cla na zemědělské plodiny jako na výrobky průmyslové, anebo že se musí stejně odstranit cla na všecko – což jest asi taková řeč, jako: „jsem proto, aby se všem lidem u nás uřízla hlava nebo nikomu, mně je to jedno, jen ať je parita, mně jde o paritu!“

A naši „Václavové Dobráci“ (tak jest dále překládáno jméno Jacques Bonhomme), ti naši dobromyslní Václavové Dobráci kývají rozmyslně hlavami k frázím o „ochraně domácí práce“, o potřebě „bránit se záplavě cizího zboží“, která prý by nastala, kdybychom odstranili naše „povolovací řízení“ a naše pyramidální „ochranná“ cla.

Praví-li Charles Gide, že dík pamfletům Bastiatovým neslyšíme od ochranářů hrozby o „záplavě“ nebo „vpádu cizích výrobků“ a že ,,starý a slavný argument o národní práci“ se ozývá jen přidušeně, musíme prohlásiti, že tomu snad tak je v státech západoevropských, ale „u nás“ „starý a slavný argument“ o „ochraně domácí práce“ před cizí konkurencí hlaholí od nejkrajnější pravice po nejkrajnější levici. A pokud se týče „záplavy“ a „vpádu“ cizího zboží, který nastane po uvolnění zahraničního obchodu, jsou u nás také odborníci jiného mínění, neboť 3. března 1923 v úvodníku „Lidových Novin“ napsal Dr. Engliš, univ. profesor národního hospodářství, že „otevření (našich) hranic do státu s pevnou va1utou by znamenalo zhroucení platební bilance a měny“.*)

Za těchto znamení na zemi a na nebi nezbývalo než. přiměti Volnou Myšlenku, aby obor svého zájmu rozšíři1a také na potírání omylů a předsudků v oboru hospodářském, kde jsou při nejmenším stejně škodlivé jako v oboru mravnosti, práva a náboženství.

Čtenáři těchto úvah Bastiatových stěží uvěří, že poprvé byly vytištěny v Paříži už r. 1850. Je pravda, že na některých stránkách to dnes člověka volá k doplnění nebo domyšlení, sem tam k poopravení některé podrobnosti, ale. celek je skvělý, nevyvrácený a nevývratný, a proto jej také nezkráceně vydáváme.

Tato kniha namířena je na mnohých místech proti „socialistům“. Čtenář z textu pochopí, proč, proti jakým socialistům už tehdy vytáhl do pole tento duchaplný autor. Byli to známí spasitelé dělnictva „na státní útraty“, vyznavači zejména Louise Blanca, kteří mu částečně neporozuměli a spolu s úskočnými „podporovateli“ „národních dílen“ zdiskreditovali socialismus vůbec, asi jako dnes bolševici. Socialista dnes jen s tím větším poučením si přečte tyto řádky „odpůrce socialismu“, který kdysi napsal: „Velmi důležitým úkolem v politické ekonomii jest napsati dějiny, vykořisťování.“ –

Neuškodí několik dat o životě Frederica Bastiata, jež uvádíme dle Gidových a Ristových „Dějin vědy národohospodářské“. Narodil se r. 1801 v Bayonu ze zámožné obchodnické rodiny. Byl obchodníkem, zemědělcem, smírčím soudcem (juge de paix), členem generální rady v Landech – (conseil-leur général), pak poslancem Konstituanty r. 1848, zemřel v Římě 1850. Byl více žurnalistou než vědcem. Proslul svými „PamfIety“ a „Sofismaty ekonomickými“. Jeho jediná kniha „Harmonie ekonomické“ zůstala nedokončena. Byl nadšen úvahami Franklinovými „Věda dobráka Richarda“, a ve své činnosti literární se rozhodl pro názorný, lapidární sloh a předvádění hospodářských záhad tak, aby tomu porozuměl i nejprostší čtenář novin. Byl asi podobným apoštolem volného obchodu ve Francii jako Richard Cobden v Anglii, neměl pohříchu těch úspěchů, jakých dosáhl Cobden.

Ch. Gide praví o něm m. j.: „Bastiat byl přísně souzen zahraničními národními hospodáři, ve Francii zůstal však přece velice populární. Jeho vtip je trochu hrubozrnný, jeho ironie trochu těžkopádná, jeho diskuse poněkud povrchní. avšak jeho úsudek, jeho ostrovtip, jeho jasnost, působí nezapomenutelným dojmem, a myslím, že jeho „Harmonie“ a „Pamflety“ jsou ještě dnes nejlepší knihou, již můžeme poraditi mladíku, který se poprvé obrací k politické ekonomii. Uvidíme, že i s vědeckého hlediska jeho práce nesmí býti podceňována.“

Spisy Bastiatovy jsou prodchnuty vášnivou láskou k svobodě, a k spolupráci uvnitř národa a mezi národy. Bastiat ukazuje, jak mnohem lépe by se mohli míti všichni lidé, kdyby špatnými sociálními zařízeními nebrzdili společenskou dělbu práce a neuváděli v nic technické pokroky špatnou politikou. Slavný je na př. jeho argument, proč se staví železnice, proč parolodě a přístavy, když umožnění styku s cizinou a zlevnění dopravy jeví se takovým neštěstím, že se musíme jemu bránit armádou pohraničních finančních strážníků a vysokými cly.

Nu, zkuste si, odpovědět na takto položenou otázku!

Na vítězství zdravých zásad hospodářsko-politických máme jako malý průmyslový stát středoevropský nejvyšší zájem. Naše státní existence závisí na tom, bude-li svět organisován na zásadě spolupráce, t. j: mezinárodní dělby, práce a dobrovolné, svobodné směny pracovních produktů. Politika „národní soběstačnosti“, t. j. politika „obejíti se bez druhých“, je stejně nesmyslná v oboru výroby bot nebo chleba, jako je nesmyslná v oboru lékařství, elektrotechniky, filosofie nebo náboženství.

Při zdokonalení dopravních prostředků je součinnost všech států tak samozřejmá; tak výhodná a rozumná pro všechny, že žádné heslo sebe lesklejší trvale neznemožní mezinárodní spolupráci. Žádný ochranářský program za několik let nebude vůbec možný. Myslíte, že je to utopie? Co znamená zdokonalení letectví? Co jiného, než že tu velkou díru do státu – kterou představuje celý, jeho povrch ze vzduchu přístupný – neuhlídáme žádnými celníky. A tak jako dnes se pašují vzduchem věci velmi drahé a poměrně málo objemné a lehké – tak za nějaký čas budou se vozit věci objemnější, těžší a levnější. Jak potom to bude s ochranou „národní práce“, či chcete-li to říci rovně: „národní netečnosti,“ „národní nesolidnosti,“ „národní zaostalosti a hlouposti“? Nezbude než vyvézt tento nejpřepychovější artikl a dovézt k nám trošku nezbytností: „německou“ houževnatost, „francouzský“ vkus a ochotu, „americkou“ podnikavost a praktičnost, „židovskou“ přizpůsobivost a konečně „anglický“ zdravý rozum.

Podivuhodné bude asi to, že – přesně podle Bastiata – budeme při tomto „dovozu“ mnohem víc vyvážet než při dnešní úzkostlivé ochraně našeho „národního svérázu“, který se projevuje drahým železem, drahými textiliemi, drahými chemikaliemi, drahými stroji, automobily atd – a nouzí o práci.

Český překlad těchto úvah považuji za velmi zdařilý. Nepochybuji, že knížka tato bude míti u nás úspěch přes to, že ji denní tisk bude umlčovat. Je totiž příliš nebezpečná nejen omylům, ale také „zájmům“, jimž až na nepatrné výjimky slouží náš denní tisk. Ale jestliže kde, pak zde se hodí říci: Mnoho nepřátel, mnoho cti.

 V Praze, v březnu 1923.

 Dr. Josef Macek.

*) Bastiatův argument proti tomu je, že „záplava“ nastat nemůže, nemá-li zaplavená země čím platit. Zadarmo cizinci záplavu neuspořádají. Jinými slovy: Otevření hranic přivede na náš trh cizí zboží, ale současně také cizí kupce našeho zboží, a tím se podnítí výroba naše vlastní. Mezinárodní obchod je uznaně obchodem výměnným, při němž zboží a služby každého státu se směňují za zboží a služby ciziny.


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1012

V letošním roce si připomínáme dvousté výročí narození Frederica Bastiata, klasického liberála v nejplnějším smyslu tohoto slova. I když u něj nalezneme pronikavé pochopení principů politické ekonomie, sotva najdeme jeho jméno v publikacích o dějinách ekonomického myšlení. Bastiat totiž nebyl ekonomickým teoretikem v takovém smyslu jako třeba Jean Baptiste Say, David Ricardo nebo Thomas Malthus. Jeho přínos byl v něčem jiném. Bastiat snad lépe než kdo jiný pochopil, jaký význam má svoboda člověka pro společenský pokrok a zároveň jaké nebezpečí jí hrozí za strany státu – a to i státu plně demokratického. Nikdy se přitom neomezil na abstraktní filosofování. Mluvil a psal o zdanění, o obchodu, o odborech, o vzdělání, o byrokracii, o válce. Je přitom pozoruhodné, jak současné jsou jeho myšlenky. Při čtení jeho článků a knih by nás mohlo napadnout, že je píše člověk, který žije s námi v našem dnešním světě. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1008

Claude Frédéric Bastiat (1801–1850) je jedním z největších ekonomů. Nikdo mu nemůže upřít zásadní roli, kterou sehrál jako strůjce a organizátor hnutí za svobodný obchod, která vzkvétala v Evropě v polovině devatenáctého století. Všichni historikové jej uznávají jako velkého spisovatele. Bezpochyby byl „jedním z největších ekonomických žurnalistů, který kdy žil.“[1]

Hodnota jeho přínosů k obohacení ekonomické teorie je však málo uznávána[2], třebaže do ekonomie vnesl množství významných objevů. Zůstává opomíjena z toho důvodu, že se obecně týká problémů, které jsou situovány mimo oblast zájmu dnešních ekonomů. Přesto jeho myšlenky vykazují mnohé shody se současnou tradicí rakouské ekonomie.[3] Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1006

Když jsem se dostal k Zákonu od Frédérica Bastiata, bylo mi už čtyřicet let. Nějaká anonymní osoba, jíž budu navěky vděčný, mi poslala jeho nevyžádanou kopii. Po přečtení této knihy jsem nabyl přesvědčení, že liberální vzdělání je bez Bastiata nekompletní. Pří četbě Bastiata jsem si pronikavě uvědomil veškerý ztracený čas a veškeré zklamání, když jsem při uspořádávání své životní filozofie bloudil od jedné slepé uličky ke druhé.Zákon pro mě nepředstavoval ani tak filozofickou konverzi, ale uvedl řád do mých myšlenek o svobodě a správném lidském chování. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1004

Frédéric Bastiat se narodil v Bayonne 29. června 1801. Jeho otec byl velkoobchodníkem, ale Frédéric v devíti letech osiřel a byl vychováván svým dědečkem a svou tetou.

Dostalo se mu dobrého, ačkoliv nikterak výjimečného vzdělání, které obnášelo jazyky, hudbu a literaturu. Politickou ekonomií se začal zabývat v devatenácti letech a přečetl hlavně díla Adama Smitha a Jeana-Baptisty Saye. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=1001

I ti, kteří pochybují o významu Frédérica Bastiata, jakožto ekonomického teoretika potvrdí, že byl geniálním publicistou. J. A. Schumpeter ho nazval „nejbrilantnějším ekonomickým žurnalistou, jaký kdy žil“. Pro účely uvedení tohoto dílu, který obsahuje některé z jeho nejúspěšnějších článků určených široké veřejnosti, můžeme při tomto hodnocení zůstat. Někdo by mohl potvrdit Schumpeterovo zlehčení Bastiata, že „nebyl teoretikem“, aniž by to vážně snížilo jeho význam. Je pravdou, že když se na sklonku své extrémně krátké kariéry pokusil podat teoretické ospravedlnění svých obecných koncepcí, neuspokojil tím profesionály. Byl by to samozřejmě zázrak, pokud by člověk pouze po pěti letech pravidelného psaní o veřejných záležitostech, snaze trvající pouze pár měsíců a s rapidně se zhoršující smrtelnou nemocí, dokázal obhájit body, v nichž se lišil od etablované doktríny. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v O Bastiatovi
Short Link: https://bastiat.cz?p=998