Walter Williams: Předmluva k „Zákonu“

Když jsem se dostal k Zákonu od Frédérica Bastiata, bylo mi už čtyřicet let. Nějaká anonymní osoba, jíž budu navěky vděčný, mi poslala jeho nevyžádanou kopii. Po přečtení této knihy jsem nabyl přesvědčení, že liberální vzdělání je bez Bastiata nekompletní. Pří četbě Bastiata jsem si pronikavě uvědomil veškerý ztracený čas a veškeré zklamání, když jsem při uspořádávání své životní filozofie bloudil od jedné slepé uličky ke druhé.Zákon pro mě nepředstavoval ani tak filozofickou konverzi, ale uvedl řád do mých myšlenek o svobodě a správném lidském chování.

Hodně filozofů učinilo významný přínos k rozpravě o svobodě, mezi nimi i Bastiat. Ale Bastiatův největší přínos spočívá v tom, že vynesl debatu ven ze slonovinové věže a učinil ideje svobody tak jasnými, že jim může porozumět i nevzdělanec a etatista je nemůže překroutit. Srozumitelnost je klíčová pro přesvědčení našich bližních o morální nadřazenosti osobní svobody.

Jako mnozí jiní také Bastiat rozpoznal, že zdaleka největší hrozbou svobodě je vláda. Povšimněme si jasnosti s jakou nám pomohl rozpoznat a porozumět špatným vládním činům jako je legalizovaná loupež. Bastiat říká: „Podívejte se, zda zákon bere určitým osobám to, co jim patří, a dává to jiným osobám, kterým to nepatří. Podívejte se, zda zákon znevýhodňuje jednoho občana na úkor druhého tím, že činí něco, co občan jako jednotlivec činit nemůže, aniž by spáchal zločin.“ S takto přesným popisem legalizovaného loupení nemůžeme popřít, že většina vládních aktivit, včetně naší vlády, je legalizovaným loupením, či v zájmu modernity, legalizovanou krádeží.

Frédéric Bastiat by velmi snadno mohl být společníkem signatářů naší Deklarace nezávislosti. Vize signatářů ohledně svobody a patřičné role vlády je zachycena v těchto nesmrtelných slovech: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou svým Stvořitelem nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády…“ Bastiat v odezvě předkládá identickou vizi: „Život, schopnosti, výroba – jinými slovy individualita, svoboda, vlastnictví – to je člověk. Tyto tři dary od Boha, i přes vychytralost a lstivost politických vůdců, předchází veškeré legislativě a jsou jí nadřazeny.“ Bastiat dává totéž zdůvodnění pro vládu jako Otcové zakladatelé, „Život, svoboda a vlastnictví neexistují proto, že by člověk stvořil zákony. Právě naopak – existence života, svobody a vlastnictví předcházela tomu, co přimělo člověka zákony vytvořit.“ Neexistuje žádné lepší vyjádření přirozeného či Božského práva než je to, které můžeme nalézt v Deklaraci nezávislosti a v Zákonu.

Bastiat upíná svoje naděje ke Spojeným státům když říká: „…podívejme se na Spojené státy. Není žádná jiná země, ve které by byl zákon více omezován a ve které by více zajišťoval to, co má, totiž ochranu svobody a vlastnictví všech. A zdá se, že právě z tohoto důvodu neexistuje stát se stabilnějším společenským řádem.“ Píšící v roce 1850, Bastiat poznamenal, že ve dvou oblastech Spojené státy zaostávají za touto ideou: „Otrokářství představuje zákonné narušení svobody. Ochranné clo představuje zákonné narušení vlastnictví.“

Pokud by se Bastiat dožil dneška, byl by jistě zklamán tím, že jsme nedokázali udržet zákon v jeho patřičných mezích. V průběhu století a půl jsme vytvořili více než 50 000 zákonů. Většina z nich umožňuje státu iniciovat násilí proti jednotlivcům, kteří se žádného násilí na druhých nedopustili. Tyto zákony jdou od protikuřáckých zákonů pro soukromé organizace přes „sociální pojištění“ až k licencím a zákonu o minimální mzdě. V každém z těchto případů by osoba, která by rezolutně hájila své přirozené právo, mohla nakonec z rukou vlády zakusit i smrt.

Bastiat vysvětluje volání po zákonech omezujících mírumilovnou, dobrovolnou směnu a trestající touhu být ponechán na pokoji tím, že socialisté si chtějí hrát na Boha. Socialisté se dívají na lidi jako na surovinu, která musí být utvářena a formována zákonem do podoby lidského společenství. Jim—elitě—“se vztah mezi lidmi a zákonodárcem jeví stejný jako vztah mezi hlínou a hrnčířem.“ A lidem kteří mají takové vize adresoval Bastiat jedinou zlostnou poznámku, kterou jsem v Zákonu nalezl: „Ach, vy ubohá stvoření! Vy kdož se považujete za tak velké! Vy kdož máte o lidstvu mínění tak malé! Vy kdož si přejete vše reformovat! Proč nezačnete u sebe? Tento úkol by byl pro vás dostatečný.“

Bastiat byl optimistou a myslel sil, že výmluvný argument pro obranu svobody může obrátit proud; ale historie nebyla na jeho straně. Historie lidstva je historií systematické, svévolně zneužívané kontroly vykonávané elitou jednající samostatně, skrze církev, ale zdaleka nejčastěji skrze vládu. Je to tragická historie, v níž byly stovky milionů nešťastných duší povražděny – většinou svými vlastními vládami. Historik bádající za 200 či 300 let ode dneška by mohl vidět svobodu, která existovala pouze pro menší část lidské populace, většinou v západním světě, a pouze po nepatrný úsek jeho historie, jednoho či dvou století, jako historickou kuriozitu která se vymyká vysvětlení. Tento historik by mohl konstatovat, že tato zvláštnost byla pouze přechodným jevem a lidstvo se vrátilo zpět k tradičním poměrům – svévolné vládě a jejímu zneužívání.

Doufejme, že historie prokáže chybnost takových pesimistických odhadů. Celosvětový kolaps přitažlivosti idejí socialismu a komunismu naznačuje, že existuje paprsek naděje. Dalším nadějným znakem je technologický pokrok, který činí pro vlády obtížnější sbírat informace a kontrolovat své občany. Přístup k informacím, elektronická komunikace a elektronické peněžní transakce učiní vládní pokusy o kontrolu nákladnějšími a méně pravděpodobnými. Tyto technologické inovace postupně umožní lidem z celého světa komunikovat a navzájem směňovat bez vědomí, sankce či svolení jejich vlád.

Pád komunismu, technologický pokrok v doprovodu se silnými volnotržními organizacemi podporujícími Bastiatovi ideje, to jsou ty nejoptimističtější věci, které mohu říci o budoucnosti svobody ve Spojených státech. Američané nesou úžasné břemeno morální odpovědnosti. Pokud bude svoboda ztracena ve Spojených státech, potká jí stejný osud i všude jinde. Větší obeznámenost s Bastiatovými jasnými idejemi o svobodě by byla významným krokem k obnovení respektu, lásky a znovuoživení ducha svobody mezi Američany.

—

O autorovi: Walter E. Williams, profesor ekonomie a vedoucí katedry ekonomie na univerzitě George Mansona, Fairfax, Virginie

Přeložil Vladimír Krupa