Josef Macek: Předmluva k „Co je vidět a co není vidět“ (1923)

Tato kniha je útokem. Byl jím její francouzský originál, jest jím také její český překlad.

Na co útočí? Na řadu omylů, předsudků a úmyslně šířených polopravd o věcech sociálních, hlavně hospodářských. Náš průměrný občan má jakési přibližně správné ponětí o mravnosti nebo o hlavních přírodních skutečnostech, ale neptejte se ho, co soudí o clech, průkazu způsobilosti, státním rozpočtu a p. Není pochyby, že mnohý čtenář následujících stránek ponejprv si ujasní několik základních pravd společensko-hospodářských, a že se bude divit sám sobě, že tak dlouho jich neviděl.

Ale není divu!

Žijeme v době a zemi, kdy největší bludy připisované merkantilistům ozývají se jako věštby z úst ministerských. Žijeme v době a zemi, kdy ministr obchodu ve státě na vývoz odkázaném hájí cla, oddělující nás od celého světa, jakožto opatření proti „přívalu“ zboží z Německa; kdy ministr financí, který měl pověst dobrého finančníka (Dr. Rašín), hájil vysoká cla z důvodů fiskálních, přehlížeje, jak stát k vůli nim hrozně trpí, jednak drahotou hmot, které kupuje pro své rozmanité účely (stavby, ústavy, vojsko), jednak výší osobních .platů, které pro drahotu zboží se nemohou anebo aspoň by se neměly snižovati; kdy ministr zemědělství mluví o „paritě“ (rovnosti) mezi průmyslem a zemědělstvím v tom smyslu, že buď se musí zavést stejná cla na zemědělské plodiny jako na výrobky průmyslové, anebo že se musí stejně odstranit cla na všecko – což jest asi taková řeč, jako: „jsem proto, aby se všem lidem u nás uřízla hlava nebo nikomu, mně je to jedno, jen ať je parita, mně jde o paritu!“

A naši „Václavové Dobráci“ (tak jest dále překládáno jméno Jacques Bonhomme), ti naši dobromyslní Václavové Dobráci kývají rozmyslně hlavami k frázím o „ochraně domácí práce“, o potřebě „bránit se záplavě cizího zboží“, která prý by nastala, kdybychom odstranili naše „povolovací řízení“ a naše pyramidální „ochranná“ cla.

Praví-li Charles Gide, že dík pamfletům Bastiatovým neslyšíme od ochranářů hrozby o „záplavě“ nebo „vpádu cizích výrobků“ a že ,,starý a slavný argument o národní práci“ se ozývá jen přidušeně, musíme prohlásiti, že tomu snad tak je v státech západoevropských, ale „u nás“ „starý a slavný argument“ o „ochraně domácí práce“ před cizí konkurencí hlaholí od nejkrajnější pravice po nejkrajnější levici. A pokud se týče „záplavy“ a „vpádu“ cizího zboží, který nastane po uvolnění zahraničního obchodu, jsou u nás také odborníci jiného mínění, neboť 3. března 1923 v úvodníku „Lidových Novin“ napsal Dr. Engliš, univ. profesor národního hospodářství, že „otevření (našich) hranic do státu s pevnou va1utou by znamenalo zhroucení platební bilance a měny“.*)

Za těchto znamení na zemi a na nebi nezbývalo než. přiměti Volnou Myšlenku, aby obor svého zájmu rozšíři1a také na potírání omylů a předsudků v oboru hospodářském, kde jsou při nejmenším stejně škodlivé jako v oboru mravnosti, práva a náboženství.

Čtenáři těchto úvah Bastiatových stěží uvěří, že poprvé byly vytištěny v Paříži už r. 1850. Je pravda, že na některých stránkách to dnes člověka volá k doplnění nebo domyšlení, sem tam k poopravení některé podrobnosti, ale. celek je skvělý, nevyvrácený a nevývratný, a proto jej také nezkráceně vydáváme.

Tato kniha namířena je na mnohých místech proti „socialistům“. Čtenář z textu pochopí, proč, proti jakým socialistům už tehdy vytáhl do pole tento duchaplný autor. Byli to známí spasitelé dělnictva „na státní útraty“, vyznavači zejména Louise Blanca, kteří mu částečně neporozuměli a spolu s úskočnými „podporovateli“ „národních dílen“ zdiskreditovali socialismus vůbec, asi jako dnes bolševici. Socialista dnes jen s tím větším poučením si přečte tyto řádky „odpůrce socialismu“, který kdysi napsal: „Velmi důležitým úkolem v politické ekonomii jest napsati dějiny, vykořisťování.“ –

Neuškodí několik dat o životě Frederica Bastiata, jež uvádíme dle Gidových a Ristových „Dějin vědy národohospodářské“. Narodil se r. 1801 v Bayonu ze zámožné obchodnické rodiny. Byl obchodníkem, zemědělcem, smírčím soudcem (juge de paix), členem generální rady v Landech – (conseil-leur général), pak poslancem Konstituanty r. 1848, zemřel v Římě 1850. Byl více žurnalistou než vědcem. Proslul svými „PamfIety“ a „Sofismaty ekonomickými“. Jeho jediná kniha „Harmonie ekonomické“ zůstala nedokončena. Byl nadšen úvahami Franklinovými „Věda dobráka Richarda“, a ve své činnosti literární se rozhodl pro názorný, lapidární sloh a předvádění hospodářských záhad tak, aby tomu porozuměl i nejprostší čtenář novin. Byl asi podobným apoštolem volného obchodu ve Francii jako Richard Cobden v Anglii, neměl pohříchu těch úspěchů, jakých dosáhl Cobden.

Ch. Gide praví o něm m. j.: „Bastiat byl přísně souzen zahraničními národními hospodáři, ve Francii zůstal však přece velice populární. Jeho vtip je trochu hrubozrnný, jeho ironie trochu těžkopádná, jeho diskuse poněkud povrchní. avšak jeho úsudek, jeho ostrovtip, jeho jasnost, působí nezapomenutelným dojmem, a myslím, že jeho „Harmonie“ a „Pamflety“ jsou ještě dnes nejlepší knihou, již můžeme poraditi mladíku, který se poprvé obrací k politické ekonomii. Uvidíme, že i s vědeckého hlediska jeho práce nesmí býti podceňována.“

Spisy Bastiatovy jsou prodchnuty vášnivou láskou k svobodě, a k spolupráci uvnitř národa a mezi národy. Bastiat ukazuje, jak mnohem lépe by se mohli míti všichni lidé, kdyby špatnými sociálními zařízeními nebrzdili společenskou dělbu práce a neuváděli v nic technické pokroky špatnou politikou. Slavný je na př. jeho argument, proč se staví železnice, proč parolodě a přístavy, když umožnění styku s cizinou a zlevnění dopravy jeví se takovým neštěstím, že se musíme jemu bránit armádou pohraničních finančních strážníků a vysokými cly.

Nu, zkuste si, odpovědět na takto položenou otázku!

Na vítězství zdravých zásad hospodářsko-politických máme jako malý průmyslový stát středoevropský nejvyšší zájem. Naše státní existence závisí na tom, bude-li svět organisován na zásadě spolupráce, t. j: mezinárodní dělby, práce a dobrovolné, svobodné směny pracovních produktů. Politika „národní soběstačnosti“, t. j. politika „obejíti se bez druhých“, je stejně nesmyslná v oboru výroby bot nebo chleba, jako je nesmyslná v oboru lékařství, elektrotechniky, filosofie nebo náboženství.

Při zdokonalení dopravních prostředků je součinnost všech států tak samozřejmá; tak výhodná a rozumná pro všechny, že žádné heslo sebe lesklejší trvale neznemožní mezinárodní spolupráci. Žádný ochranářský program za několik let nebude vůbec možný. Myslíte, že je to utopie? Co znamená zdokonalení letectví? Co jiného, než že tu velkou díru do státu – kterou představuje celý, jeho povrch ze vzduchu přístupný – neuhlídáme žádnými celníky. A tak jako dnes se pašují vzduchem věci velmi drahé a poměrně málo objemné a lehké – tak za nějaký čas budou se vozit věci objemnější, těžší a levnější. Jak potom to bude s ochranou „národní práce“, či chcete-li to říci rovně: „národní netečnosti,“ „národní nesolidnosti,“ „národní zaostalosti a hlouposti“? Nezbude než vyvézt tento nejpřepychovější artikl a dovézt k nám trošku nezbytností: „německou“ houževnatost, „francouzský“ vkus a ochotu, „americkou“ podnikavost a praktičnost, „židovskou“ přizpůsobivost a konečně „anglický“ zdravý rozum.

Podivuhodné bude asi to, že – přesně podle Bastiata – budeme při tomto „dovozu“ mnohem víc vyvážet než při dnešní úzkostlivé ochraně našeho „národního svérázu“, který se projevuje drahým železem, drahými textiliemi, drahými chemikaliemi, drahými stroji, automobily atd – a nouzí o práci.

Český překlad těchto úvah považuji za velmi zdařilý. Nepochybuji, že knížka tato bude míti u nás úspěch přes to, že ji denní tisk bude umlčovat. Je totiž příliš nebezpečná nejen omylům, ale také „zájmům“, jimž až na nepatrné výjimky slouží náš denní tisk. Ale jestliže kde, pak zde se hodí říci: Mnoho nepřátel, mnoho cti.

 V Praze, v březnu 1923.

 Dr. Josef Macek.

*) Bastiatův argument proti tomu je, že „záplava“ nastat nemůže, nemá-li zaplavená země čím platit. Zadarmo cizinci záplavu neuspořádají. Jinými slovy: Otevření hranic přivede na náš trh cizí zboží, ale současně také cizí kupce našeho zboží, a tím se podnítí výroba naše vlastní. Mezinárodní obchod je uznaně obchodem výměnným, při němž zboží a služby každého státu se směňují za zboží a služby ciziny.