Rubrika: Ekonomická sofismata I (1845)

Před několika lety jsem byl v Madridu, kde jsem navštívil zasedání Cortes[1]. Předmětem diskuse byla dohoda s Portugalskem o zlepšení splavnosti na řece Douro. Jeden z poslanců vstal a promluvil: „Pokud bude Douro splavněno, náklady na lodní přepravu poklesnou. Portugalské obilí bude následkem toho na trzích v Kastílii levnější a to bude znamenat hrozivou konkurenci pro náš domácí průmysl. Jsem proti tomuto projektu, pokud nás páni ministři neujistí, že zvýší clo, aby se udržela rovnováha.“ Ve shromáždění se nenašel nikdo, kdo by dokázal na tento argument odpovědět. Přečtěte si více #8250;

Pan de Saint-Cricq[1] se táže: „Jsme si jistí, že cizinci od nás nakoupí tolik, kolik nám prodají?“

Pan de Dombasle[2] by rád věděl: „Jaký důvod máme věřit tomu, že angličtí obchodníci se budou shánět v naší zemi spíše než v nějaké jiné, po produktech, které potřebují, aby se hodnota toho, co k nám dovezou rovnala hodnotě toho, co od nás vyvezou?“ Přečtěte si více #8250;

Jedna z věcí, která mě mate, je tato:

Čestní političtí teoretici, poté, co prostudovali ekonomické problémy čistě z hlediska producentů, dospěli ke dvěma následujícím závěrům:

„Vláda by měla přinutit spotřebitele, kteří jsou podřízení jejím zákonům, aby jednali ve prospěch domácího průmyslu.“

„Vláda by se měla snažit rozšiřovat svou moc také na zahraniční spotřebitele, aby je mohla přinutit jednat ve prospěch domácího průmyslu.“ Přečtěte si více #8250;

My, obhájci volného obchodu, jsme často obviňováni z toho, že jsme teoretiky, kteří nehledí na praxi a neberou jí do svých úvah.

 „Do jak nepříznivého světla staví pan Say[1],“ říká pan Ferrier[2], „tu  předlouhou řadu ctihodných politiků a velkolepou skupinu spisovatelů, kteří nesouhlasí s jeho názory! A pan Say si toho je dobře vědom.“ Podívejme se jak se s tím vypořádal: Přečtěte si více #8250;

Atheisté bouří proti náboženství, proti kněžím a proti Bohu. „Pokud budete pokračovat ještě chvíli,“ řekl jeden z posluchačů, který sám nebyl příliš ortodoxní, „uděláte ze mě pobožného člověka.“

Obdobně, když čtu naše nezralé pisálky, naše romanopisce, naše reformátory, naše navoněné afektované pamfletáře, cpoucí se cukrovou polevou a šampaňským, nadívající svá portfolia prvotřídními obligacemi[1], či dostávajícími bohaté honoráře za svoje tirády proti egoismu a individualismu naší doby; když je slyším, jak horlí proti drsnosti našich institucí a truchlí nad osudem nájemných dělníků a proletariátu; když je vidím, jak zvedají k nebesům oči plné slz při pohledu na chudobu pracujících mas – chudobu, se kterou se ve skutečnosti nikdy nedostali do styku, krom vykreslování jejích lukrativních obrazů; svádí mě to jim povědět: „Pokud budete pokračovat, uděláte ze mě člověka netečného k osudu dělníků.“ Přečtěte si více #8250;

Přejete si rozhodnout mezi volným obchodem a protekcionismem? Přejete si docenit význam ekonomického fenoménu? Prošetřete v plném rozsahu jeho účinek nahojnost nebo nedostatek komodit a na růst nebo pokles cen. Vyvarujte se přemýšlení v termínech peněžních cen; ty Vás pouze zavedou do neproniknutelného labyrintu. Přečtěte si více #8250;

Ukázali jsme si, že vše, co po cestě zvyšuje náklady na dopravu, působí jako ochrana trhu, nebo chcete-li, že ochrana trhu působí stejně jako vše, co zvyšuje náklady na dopravu.

Lze tedy popravdě říci, že cla jsou jako močál, údolí, propast, strmý svah, zkrátka překážka, která ve svém důsledku zvyšuje rozdíl mezi spotřební cenou a cenou výrobní. Stejně tak močály a bažiny představují doslova ochranná cla. Přečtěte si více #8250;

V době, kdy se každý snaží objevit nějaký způsob jak snížit náklady na přepravu; kdy, abychom uskutečnili tyto úspory, jsou zpevňovány cesty, splavňovány řeky, zlepšovány parníky a Paříž je propojována s pohraničím železniční sítí, a kdy jsou vynalézány atmosférické, hydraulické, pneumatické, elektrické a další pohonné systémy, kdy se každý, jak věřím, horlivě a upřímně snaží najít řešení problému, jak snížit, nakolik je to jenom možné, rozdíl mezi cenami komodit mezi místem, kde jsou vyráběny a místem, kde jsou spotřebovávány; nesplnil bych svou povinnost ke své zemi, ke své době a sobě samému, kdybych zatajoval nádherný objev, jenž jsem učinil. Přečtěte si více #8250;

Chudý sedlák z Gironde[1] měl malou vinici. Po spoustě dřiny a potu se mu konečně poštěstila dobrá sklizeň, takže mohl vyrobit soudek vína. „Půjdu ho prodat,“ řekl svojí ženě, „a za to co utržím nakoupím přízi, abys mohla ušít naší dceři výbavu.“ Venkovan tedy zanesl svůj soudek do nejbližšího města a zde potkal Belgičana a Angličana. Přečtěte si více #8250;

Naši odpůrci přijali taktiku, která nás staví do trapné pozice. Když vyložíme svoji doktrínu, tak jí přijmou tím nejzdvořilejším možným způsobem. Když zaútočíme na jejich principy, tak je opustí s lehkou grácií. Ptají se nás jenom, jestli naše doktrína, jejíž pravdivost připouštějí, bude vykázána pouze do knih, a jejich principy, jejichž chyby uznávají, budou vládnout v říši praktických záležitostí. Zajistěme jim vládu nad cly a tarify a oni nám přenechají sféru teorie. Přečtěte si více #8250;