Atheisté bouří proti náboženství, proti kněžím a proti Bohu. „Pokud budete pokračovat ještě chvíli,“ řekl jeden z posluchačů, který sám nebyl příliš ortodoxní, „uděláte ze mě pobožného člověka.“
Obdobně, když čtu naše nezralé pisálky, naše romanopisce, naše reformátory, naše navoněné afektované pamfletáře, cpoucí se cukrovou polevou a šampaňským, nadívající svá portfolia prvotřídními obligacemi[1], či dostávajícími bohaté honoráře za svoje tirády proti egoismu a individualismu naší doby; když je slyším, jak horlí proti drsnosti našich institucí a truchlí nad osudem nájemných dělníků a proletariátu; když je vidím, jak zvedají k nebesům oči plné slz při pohledu na chudobu pracujících mas – chudobu, se kterou se ve skutečnosti nikdy nedostali do styku, krom vykreslování jejích lukrativních obrazů; svádí mě to jim povědět: „Pokud budete pokračovat, uděláte ze mě člověka netečného k osudu dělníků.“ Přečtěte si více #8250;