Zablokované řeky jako obhájci protekcionismu

Před několika lety jsem byl v Madridu, kde jsem navštívil zasedání Cortes[1]. Předmětem diskuse byla dohoda s Portugalskem o zlepšení splavnosti na řece Douro. Jeden z poslanců vstal a promluvil: „Pokud bude Douro splavněno, náklady na lodní přepravu poklesnou. Portugalské obilí bude následkem toho na trzích v Kastílii levnější a to bude znamenat hrozivou konkurenci pro náš domácí průmysl. Jsem proti tomuto projektu, pokud nás páni ministři neujistí, že zvýší clo, aby se udržela rovnováha.“ Ve shromáždění se nenašel nikdo, kdo by dokázal na tento argument odpovědět.

O tři měsíce později jsem byl v Lisabonu. Táž otázka se projednávala v senátu. Ctihodný hidalgo prohlásil: „Pane předsedající, tento projekt je absurdní. S velkými náklady postavíme ke břehům Doura stráže, abychom zabránili invazi Kastilského obilí a v tentýž okamžik navrhujete, rovněž s velkými náklady, vyčistit pro tuto invazi cestu. To je nekonzistence, které se nechci účastnit. Zanechme raději Douro našim dětem ve stejném stavu, v jakém nám ho nechali naši otcové.“

Později, když se u nás diskutovalo o vylepšení splavnosti Garonny, vzpomněl jsem si na argumenty Iberských řečníků a řekl jsem si: Pokud budou zástupci z Toulouse stejně dobrými ekonomy jako ti z Palencie a zástupci z Bordeaux stejně schopnými logiky jako ti z Oporta, jistě nechají Garonnu podřimovat v konejšivém šumění svých plynoucích vlnek.[2]

Splavnění Garonny by totiž způsobilo škodu Bordeaux invazí zboží z Toulouse a úpadek Toulouse, které by bylo zaplaveno produkty z Bordeaux.

—

[1] 36) Cortes — španělský parlament

[2] Modifikovaná verze zosobnění Rýna ve Čtvrté epištole francouzského básníka Nicolase Boileau-Despréauxe (1636-1711)

Přeložil Vladimír Krupa