Veškerá sofismata, na která jsem dosud útočil, se týkala pouze otázky politiky protekcionismu; a i mezi těmi, ke škodě čtenáře, jsem pominul některé z těch nejlepších — získaná právapůsobení praktických obtížíznehodnocování měny, atd. atd.

Ale politická ekonomie není omezena v tomto úzkém prostoru. Fourierismus, saint-simonismus, komunismus, mysticismus, sentimentalismus, falešný humanitarianismus, afektované usilování o imaginární rovnost a bratrství; otázky vztahující se k luxusu, mzdám, strojům; takzvané tyranii kapitálu; koloniím, odbytištím, dobyvačným výpravám, populaci, emigraci, asociacím, daním a půjčkám nyní zaplevelily pole vědy množstvím parazitických argumentů, sofismat, která volají po rýči a motyce pracovitého ekonoma. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=860

Někdy sofisma expanduje natolik, že se přemění v ucelenou, propracovanou a složitou teorii. V životě běžných lidí se ale častěji zkracuje a smrskává, zříká se formy principu a ukrývá se za slovem či frází.

Paul-Louis[1] se modlil: „Rač nás dobrý Pane ochránit před nástrahami ďábla — a před metaforami!“ A je opravdu těžké říci, co z toho v tomto světě způsobilo více zla. Je to ďábel, říkáte; to on vložil loupeživého ducha do srdcí nás všech a díky němu jsme tak slabá stvoření náchylná podlehnout hříchům. Ano, ale pak stále ještě zbývá protiakce proti loupení ze strany těch, kteří jím trpí. A co paralyzuje tuto protiakci je sofistika. Meč, který zášť vložila do rukou útočníka, by byl bezmocný, kdybysofisma neroztříštilo štít v rukou napadeného; a Malebranche[2] měl pravdu, když napsal na přední stranu své knihy: Omyl je příčinou lidského neštěstí. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=858

Říká se, že nejvýhodnější ze všech druhů obchodů je ten, při kterém se vyměňuje vyrobené zboží za suroviny, jelikož tyto suroviny jsou oporou pro život domácí práce.

Tudíž je z toho vyvozen závěr, že nejlepší systém tarifů bude takový, který umožní dovoz surovin a vystaví co nejvíc překážek dovozu hotového zboží. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=856

Ničení strojů a zakazování dovozu cizího zboží – to jsou dva požadavky vycházející ze stejné doktríny.

Tedy lidé, kteří sice tleskají velkým vynálezům, avšak souhlasí s protekcionismem, jsou značně nekonzistentní.

Co vytýkají svobodnému obchodu? Dávají mu za vinu, že nechává cizince, kteří jsou buď dovednější než my nebo žijí v příhodnějších podmínkách než my, vyrábět zboží, které bychom bez existence volného obchodu mohli vyrábět sami. Stručně řečeno mu dávají za vinu, že snižuje národní zaměstnanost. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=854

Mezi argumenty, které jsou vznášeny ve prospěch protekcionismu, nesmíme zapomenout na ten, který je založen na myšlence národní nezávislosti.

„Co budeme dělat v případě války,“ ptají se lidé, „pokud se vydáme na milost Angličanům ohledně železa a uhlí?“ Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=852

Můžeme jenom žasnout nad tím, s jakou lehkostí jsou někteří lidé ochotní oddat se nevědomosti v záležitostech, které je nanejvýš důležité, aby znali; a můžeme mít jistotu, že jsou odhodláni zůstat neporazitelně ignorantští, pokud prohlásí za svůj axiom, že neexistují absolutní principy.

Navštivte jednání parlamentu a naslouchejte debatě o otázce, jestli by měl zákon zakázat mezinárodní směnu nebo jestli by měl povolit volný obchod. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=850

Je smutnou skutečností, jak jsem již řekl dříve, že když se na věci díváme z hlediska zájmů výrobce, nepochybně poškodíme zájem celé společnosti, protože výrobce jako takový si nepřeje nic než námahu, nouzi a překážky. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=847

Před několika lety jsem byl v Madridu, kde jsem navštívil zasedání Cortes[1]. Předmětem diskuse byla dohoda s Portugalskem o zlepšení splavnosti na řece Douro. Jeden z poslanců vstal a promluvil: „Pokud bude Douro splavněno, náklady na lodní přepravu poklesnou. Portugalské obilí bude následkem toho na trzích v Kastílii levnější a to bude znamenat hrozivou konkurenci pro náš domácí průmysl. Jsem proti tomuto projektu, pokud nás páni ministři neujistí, že zvýší clo, aby se udržela rovnováha.“ Ve shromáždění se nenašel nikdo, kdo by dokázal na tento argument odpovědět. Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=844

Pan de Saint-Cricq[1] se táže: „Jsme si jistí, že cizinci od nás nakoupí tolik, kolik nám prodají?“

Pan de Dombasle[2] by rád věděl: „Jaký důvod máme věřit tomu, že angličtí obchodníci se budou shánět v naší zemi spíše než v nějaké jiné, po produktech, které potřebují, aby se hodnota toho, co k nám dovezou rovnala hodnotě toho, co od nás vyvezou?“ Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=842

Jedna z věcí, která mě mate, je tato:

Čestní političtí teoretici, poté, co prostudovali ekonomické problémy čistě z hlediska producentů, dospěli ke dvěma následujícím závěrům:

„Vláda by měla přinutit spotřebitele, kteří jsou podřízení jejím zákonům, aby jednali ve prospěch domácího průmyslu.“

„Vláda by se měla snažit rozšiřovat svou moc také na zahraniční spotřebitele, aby je mohla přinutit jednat ve prospěch domácího průmyslu.“ Přečtěte si více #8250;


Zaúčtováno v Ekonomická sofismata I (1845)
Short Link: https://bastiat.cz?p=840