Zvyšuje protekcionismus mzdy?

Atheisté bouří proti náboženství, proti kněžím a proti Bohu. „Pokud budete pokračovat ještě chvíli,“ řekl jeden z posluchačů, který sám nebyl příliš ortodoxní, „uděláte ze mě pobožného člověka.“

Obdobně, když čtu naše nezralé pisálky, naše romanopisce, naše reformátory, naše navoněné afektované pamfletáře, cpoucí se cukrovou polevou a šampaňským, nadívající svá portfolia prvotřídními obligacemi[1], či dostávajícími bohaté honoráře za svoje tirády proti egoismu a individualismu naší doby; když je slyším, jak horlí proti drsnosti našich institucí a truchlí nad osudem nájemných dělníků a proletariátu; když je vidím, jak zvedají k nebesům oči plné slz při pohledu na chudobu pracujících mas – chudobu, se kterou se ve skutečnosti nikdy nedostali do styku, krom vykreslování jejích lukrativních obrazů; svádí mě to jim povědět: „Pokud budete pokračovat, uděláte ze mě člověka netečného k osudu dělníků.“

Ó jaká přetvářka! To je odporná choroba naší doby! Dělníci, pokud čestný muž, upřímný humanista, vykreslí pravdivý obraz Vaší bídy a jeho kniha vzbudí vůbec nějaký dojem, chytí se jí dav reformátorů. Převrátí jí tím i oním způsobem; zneužijí ji; překroutí ji; zveličí ji; dovedou její myšlenky do absurdních či nechutných extrémů. Mají lék na veškeré Vaše trápení a  jsou vždy připraveni Vám ho předepsat oděný velkými slovy jako „asociace“ či „organizace“; lichotí Vám a lísají se k Vám tak podlézavě, že se brzy octnete ve stejně prekérní situaci jako otroci: seriózní muži se budou stydět podpořit otevřeně Vaši věc, protože jak někdo může navrhovat něco smysluplného uprostřed těchto sentimentálních deklamací?

Ale já odmítám přijmout postoj takové zbabělé lhostejnosti, který nemůže být ospravedlněn ani afektovaností, která ho provokuje.

Dělníci, jste v podivné situaci! Lidé Vás okrádají, jak Vám za okamžik dokážu. Ne; to slovo beru zpět. Vypuďme z našeho jazyka každé násilné a eventuelně chybné vyjádření – chybné, tj. ve smyslu, že tato loupež je zahalená a přestrojená sofismaty a je prováděna, člověk se tomu zdráhá uvěřit, proti vůli lupiče a se souhlasem oloupeného. Ale přesto všechno, lidé Vás okrádají o to, co Vám po právu za Vaši práci patří, a nikdo se nezabývá tím, aby se Vám dostalo spravedlnosti. Ó, kdyby vše potřebné k Vašemu utěšení byl hlučný apel na filantropii,  charitu, ponižující almužnu; pokud by stačila velká slova – organizace, komunismus, falanstéry, lidé by jimi neskrblili ve Vašem zájmu. Ale spravedlnost, čistě a jednodušespravedlnost, to je něco, o čem nikdo nesní, že by Vám to dal. A přesto nebylo by správné aby, po těžkém pracovním dnu za hubenou mzdu, to málo, co jste si vydělali, jste směli vyměnit za co největší množství zboží pocházejícího od kohokoliv na této planetě?

Jednoho dne k Vám možná promluvím také o komunismu, asociacích a organizacích a pak zjistíte, co můžete očekávat od těchto prázdných fantazií, kterým jste dovolili, aby Vás sváděli na scestí.

Mezitím prozkoumejme, jestli na Vás lidé páchají nespravedlnost přijímáním zákonů, které určují nejen osobu, od které nakupujete věci, jež musíte mít, jako chléb, maso, plátěné či vlněné oblečení, ale také cenu, kterou za to platíte.

Je pravdou, že by politika protekcionismu, kvůli které musíte nepochybně platit vyšší ceny za vše, a která Vám v tomto ohledu škodí, také přinášela úměrné zvýšení Vašich mezd?

Na čem závisí výše mezd?

Jeden z dělníků to vyjádřil velmi lapidárně: „Když se dva dělníci ucházejí o stejnou práci, mzdy klesají; když se dva zaměstnavatelé ucházejí o stejného dělníka, mzdy rostou.“

Pro účely stručnosti mi dovolte toto vyjádřit poněkud vědečtěji, i když možná méně jasně: Úroveň mezd závisí na nabídce a poptávce po práci.

Na čem závisí nabídka?

Na množství dělníků na pracovním trhu; a protekcionismus očividně nad tímhle nemá žádnou kontrolu.

Na čem závisí poptávka?

Na množství kapitálu dostupného pro investice. Ale zvýší se množství kapitálu, když zákon řekne: „Lidé, ode dneška nesmí ze zahraničí nakupovat to a to a to; musí se to vyrobit u nás?“ Vůbec ne. Může to maximálně přinutit kapitál, aby se z jednoho odvětví přesunul do jiného, ale nepřidá to jediný centim k celkovému dostupnému kapitálu. Tudíž poptávka po práci se nezvýší.

Lidé s hrdostí poukazují na určitou továrnu. Spadl snad kapitál, který ji založil a udržuje z Měsíce? Ne, musel být stažen ze zemědělství, z dopravy, z produkce vína, etc. A proto od okamžiku, kdy jsme zavedli protekcionistické tarify, je více dělníků v našich dolech a na předměstích našich průmyslových měst, ale je méně námořníků v našich přístavech a méně zemědělců a pěstitelů vína na našich polích a svazích našich kopců.

Mohl bych se tímto zabývat velmi dlouho a podrobněji, ale dám přednost názornému příkladu.

Venkovan vlastnil statek o třiceti jitrech[31], do kterého investoval 10 000 franků. Rozdělil svou půdu na čtyři díly a plodiny na nich měnil v následujícím pořadí: první kukuřice, druhá pšenice, třetí jetel, čtvrté žito. On a jeho rodina spotřebovali pro sebe pouze velmi skromný podíl obilí, masa a mléčných produktů, které jim statek poskytoval a tak mohl přebytek prodat a nakoupit olej, plátno, víno, etc. Většinu svého kapitálu každý rok utratil za mzdy a platby za najmutí pomocníků žijících v sousedství. Tyto investice byly pokryty z toho co prodal a jeho kapitál se dokonce rok od roku zvětšoval. Náš venkovan si byl dobře vědom toho, že peníze neprodukují nic dokud nejsou zapřažené do práce, podporoval tedy dělnickou třídu tím, že věnoval tyto roční přebytky na oplocení a vyčištění půdy a vylepšení svého zemědělského náčiní a budov. Dokonce část svých úspor uložil u bankéře v sousedním městě. A bankéř nenechal tyto peníze zahálet ve svém trezoru, ale půjčil je rejdařům a podnikatelům stavějícím továrny, takže tyto peníze byly neustále vypláceny ve formě mezd.

Mezitím venkovan zemřel; a jeho syn, jakmile převzal svoje dědictví si řekl: „Musím připustit, že se můj otec celý život obětoval. Nakupoval olivový olej, a tudíž platil tribut Provenci, ačkoliv na naší půdě by se daly pěstovat olivovníky. Nakupoval plátno, víno a pomeranče, a tak platil tribut Bretani, Médocu a Hyerským ostrovům, ačkoliv konopí, víno i pomerančovníky by u nás nějak růst mohly. Platil tribut mlynáři a tkalci, ačkoliv naši služebníci by dokázali tkát len a mlít obilí. Ruinoval se a kromě toho nechával cizince vydělávat mzdu, kterou by snadno mohl distribuovat tady u nás.“

Posílen touto logikou mladý pán změnil systém rotace půdy na statku. Rozdělil jí na dvacet malých políček. Na jednom pěstoval olivovníky, na druhém morušovníky, na třetím len, na čtvrtém hrozny, na pátém pšenici etc. Tímto způsobem dokázal poskytnout svojí rodině všechno, co potřebovala a stal se nezávislým. Již více si nebral nic ze všeobecné cirkulace zboží, ale také do ní ničím nepřispíval. Stal se proto bohatším? Nikoliv, protože jeho půda se nehodila k pěstování hroznů a podnebí nepřálo olivovníkům, a tak za nějakou dobu měla rodina všeho méně než v době, kdy otec získával tyto věci prostřednictvím směny.

A pro nájemné pracovníky zde nevzniklo více pracovních míst než předtím, protože mladý pán stejně nemohl na mzdách vyplatit více, než byl jeho kapitál; a tento kapitál namísto, aby se zvětšoval jako výsledek nového systému, se pomalu zmenšoval. Jistě, bylo zde pětkrát tolik polí, ale pouze pětinové velikosti; na statku se vyráběl olivový olej, ale méně pšenice; statkář již nekupoval plátno, ale ani neprodával žito. Velkou část peněz musel investovat do mnoha druhů nástrojů nezbytných k pěstování mnoha druhů plodin a výrobě mnoha druhů věcí. Výsledkem bylo, že nabídka práce zůstala stejná, ale protože zbylo méně peněz na výplaty, tak ty se musely nevyhnutelně snížit.

Toto je obrázek v malém měřítku toho, co se stane, když se země izoluje za zdí tarifů. Jistěže se rozmnoží počet průmyslových oborů, ale zmenší se jejich důležitost. Přijme tak řečený systém průmyslové rotace, který je komplikovanější, ale nedává lepší výsledky. Naopak. V takovém případě, protože totéž množství práce a kapitálu se musí vypořádat s většími obtížemi, velká část variabilního kapitálu, z něhož se vyplácejí mzdy, musí být přeměněna na fixní kapitál. Nezáleží, jak rozličná zaměstnání budou, celkový počet pracovních míst se nezvýší, stejně jako se nezvětší množství vody v rybníku, pokud bude rozdělena do množství menších nádrží; a protože tak bude pokrývat větší plochu a větší plocha bude vystavena slunci, více se jí vsákne, vypaří a ztratí.

Produktivita daného množství kapitálu a práce je nepřímo úměrná překážkám, které musí překonávat. Je neoddiskutovatelné, že mezinárodní obchodní bariéry nutí kapitál a práci v každé zemi do podniků, kde se musí potýkat s většími obtížemi. Všeobecný výsledek tak musí být snížení produkce – méně zboží schopného uspokojit potřeby zákazníků. Pokud tedy existuje všeobecné snížení množství zboží, jak by se podíl pro dělníky mohl zvýšit? Předpokládá se snad, že bohatí, kteří vytvářejí zákony, nastaví věci takovým způsobem, že nejenom se jejich podíl sníží při celkovém snížení, ale dokonce dovolí, aby tento snížený díl byl dále snížen tím, co z něho přidají k dílu dělníků? To je těžko uvěřitelné. Takovou podezřelou štědrost bude pro dělníky moudřejší odmítnout.

—

[1] Bastiat se v originálu zmiňuje o konkrétních cenných papírech, které se v jeho době těšily důvěře veřejnosti: Comptori Ganneron — banka, do níž bylo na vrcholu spekulační vlny investováno téměř čtyři sta milionů franků; akcie společnosti obchodující s kožešinami založená Sirem Alexandrem MacKenziem a později sloučená s původní Společností Hudsonova zálivu; a akcie Francouzské severní dráhy.

Přeložil Vladimír Krupa