Rubrika: Ekonomická sofismata I (1845)

Toto je tentýž sofismus. Lidé požadují, aby byl uvalen tarif na zahraniční výrobky kvůli tomu, aby se neutralizoval efekt domácích daní uvalených na tytéž výrobky, když jsou vyráběny ve Francii. Toto je ta samá záležitost, kterou jsme již diskutovali v kapitole o vyrovnání podmínek pro výrobu. Zbývá nám dodat už jen málo. Domácí daň je umělá překážka, která má tentýž účinek jako přírodní překážka, tedy zvýšení nákladů. Pokud náklady vzrostou natolik, že se vyplatí importovat výrobky ze zahraničí a nevyrábět je doma, pak ponechte věci tak, jak jsou. Jednotlivec si ve svém vlastním zájmu vybere menší zlo. Ve skutečnosti bych mohl čtenáře odkázat na předchozí příklady; ale sofismus, s nímž zde chci bojovat, se objevuje znovu a znovu v peticích, nářcích a žádostech -– mohl bych téměř říct požadavcích -– protekcionistické školy a soudím, že si zaslouží samostatnou kapitolu. Přečtěte si více #8250;

Říká se… ale abych se vyhnul obvinění, že vkládám sofismus protekcionistům do úst, nechť promluví jejich nejráznější zastánci sami.

Věříme, že náš protekcionistický tarif by jednoduše měl vyvažovat rozdíl mezi čistými náklady na vyprodukování komodity u nás a obdobné komodity produkované v cizině… Ochranný tarif vypočtený na tomto základě prostě zajišťuje volnou konkurenci; …volná konkurence může existovat jedině když je zajištěna rovnost výrobních podmínek. V případě koňského dostihu je předepsána váha kterou má každý kůň nést a podmínky jsou tak srovnány; jinak by to již nebyla soutěž. V případě ekonomiky, pokud nějaký prodávající může dostat své zboží na trh levněji než jiný, přestává být konkurentem a stává se monopolistou… Pokud bychom zrušili tuto ochranu, která představuje rozdíl mezi čistými náklady, cizinci by vtrhli na náš trh a získali monopoly.[1] Přečtěte si více #8250;

Již jsme viděli, že jsou zde překážky mezi našimi potřebami a jejich uspokojením. Uspěli jsme v odstraňování či zmenšování těchto překážek zaměstnáním našich produktivních kapacit. Tudíž může být velmi všeobecně řečeno, že práce je úsilí, které přináší výsledky.

Co je ale základním měřítkem našeho blahobytu, tedy našeho bohatství? Je to výsledek úsilí, nebo úsilí samo o sobě? Vždy existuje poměr mezi vykonaným úsilím a dosaženým výsledkem. Spočívá pokrok v relativním zvětšení prvního nebo druhého člena tohoto vztahu? Přečtěte si více #8250;

Považovat překážku za příčinu – zaměnit nedostatek za hojnost – znamená použít stejné sofisma v jiném přestrojení. Zaslouží si, aby bylo prostudováno ve všech formách.

Člověk v primitivním stavu postrádá vše.

Mezi jeho strádáním a uspokojením jeho potřeb se nachází množství překážek, a účelem práce je odstranit tyto překážky. Je nezbytné prošetřit, jak a proč tyto překážky jeho blahobytu mohou být považovány za příčinu blahobytu. Přečtěte si více #8250;

Co je lepší pro člověka a pro celou společnost? Hojnost nebo nedostatek?

„Co je to za hloupost?“, podiví se jistě mnozí. „Jak by něco takového mohlo někoho napadnout? Copak někdo vůbec někdy navrhoval nebo tvrdil, že nedostatek je základem lidského blahobytu?“

Ano! Přesně to je navrhováno. Ano! Přesně to někteří tvrdí a tvrdí to pomalu každý den. Dokonce bych neváhal prohlásit, že teorie nedostatku je tou nejpopulárnější ze všech ekonomických teorií. Je břemenem v konverzacích, novinových článcích, knihách a proslovech politiků. A jakkoli podivné se to může zdát, je jisté, že politická ekonomie nedokáže splnit své poslání, pokud nedokáže lidi přesvědčit o pravdivosti tohoto prostého tvrzení: „Bohatství je hojnost komodit.“ Přečtěte si více #8250;

V tomto stručném vydání jsem se soustředil především na prozkoumání některých argumentů, které jsou vznášeny proti zavedení volného obchodu.

Nechci se zde pouštět do kontroverzí s protekcionisty. Raději se snažím vysvětlit principy upřímným lidem, kteří dosud k této otázce váhají zaujmout jasné stanovisko, protože je trápí mnoho pochybností. Přečtěte si více #8250;