Dobroděj Sedláček, vinař.
Natvrdlík, výběrčí daní.
Natvrdlík: „Ty jsi vyrobil dvacet sudů vína?“
Dobroděj Sedláček: „Ano, a stálo mě to spoustu dřiny a potu.“
N: „Buď tak laskav a dej mi šest sudů toho nejlepšího.“
Dobroděj Sedláček, vinař.
Natvrdlík, výběrčí daní.
Natvrdlík: „Ty jsi vyrobil dvacet sudů vína?“
Dobroděj Sedláček: „Ano, a stálo mě to spoustu dřiny a potu.“
N: „Buď tak laskav a dej mi šest sudů toho nejlepšího.“
Lidé většinou shledávají moje psaní o ekonomických Sofismatech příliš teoretickým, abstraktním a s příliš mnoha metaforami. Nuže dobrá. Pokusím se nyní o triviální, banální a třeba i poněkud drsnější styl psaní. Přesvědčen, že veřejnost byla podvedena, aby přijala politiku protekcionismu, pokoušel jsem se dokázat to apelováním na rozum. Ale lidé mají zjevně raději pokřikování. Tak si pojďme zakřičet:
Král Midas má oslí uši!
Takže na rovinu drazí lidé, jste soustavně okrádáni. Možná to zní drsně, ale alespoň je to jasné.
Toto je ten nejobvyklejší a nejklamnější ze všech omylů.
Bída dopadne na Angličany.
Přijde po dvou odlišných událostech:
Ke které z těchto dvou okolností by ta první měla být přiřazena jakožto následek k příčině?
Lidé neustále naříkají kvůli chamtivosti a sobeckosti naší doby! Naproti tomu já ze svého pohledu vidím svět, zvláště pak Paříž, obývaný samými Decii.[1]
Otevřete si tisíce knih, tisíce novin a tisíce pamfletů, kterými pařížské presy zaplavují každý den zemi. Nejsou snad všechny dílem světců?
Jaké zaujetí ve vykreslování hříchů našich dní! Jaká dojemná účast s masami! S jakou štědrostí jsou bohatí zváni, aby se rozdělili s chudými! Jaký zástup plánů na sociální reformy, sociální zlepšení a sociální organizaci! Existuje snad nějaký námezdní pisálek, který se nevěnuje starosti o blaho pracujících mas?
A přesto lidé mluví o sobeckosti a individualismu naší doby!
Několik novin zaútočilo na mojí osobu. Přečtete si prosím mou obhajobu?
Nejsem nedůvěřivý člověk. Když někdo mluví nebo píše, tak mám za to, že říká čemu věří.
A přesto, když jsem si pročítal noviny, které mě napadly, zdálo se mi, že v nich naneštěstí nalézám důkazy opaku.
Co je předmětem sporu? Jedná se o zjištění, jestli je pro Vás výhodnější protekcionismus nebo volný obchod.
Věřím, že je to volný obchod a oni věří, že je to protekcionismus; potom spočívá na každém z nás, aby předložil důkazy v tomto sporu.
Cítím, že je mou povinností představit čtenáři určitý — avšak běda, teoretický — komentář iluze, které daly vzniknout výrazy vysoké ceny a nízké ceny. Na první pohled se může zdát, že lidé budou považovat tento komentář za poněkud těžko pochopitelný; ale otázkou není, jestli je těžko pochopitelný, ale jestli je pravdivý. Věřím tomu, že je nejen naprosto pravdivý, ale je i obzvláště vhodný pro vzbuzení pochybností v myslích těch — není jich rozhodně malý počet — kteří mají upřímnou víru v efektivitu protekcionismu.
„Cože! Vy máte drzost požadovat pro všechny občany právo kupovat, prodávat, vyměňovat a poskytovat si navzájem služby a to za ceny, které by si stanovili oni sami, a to pouze za podmínky, že tyto transakce budou probíhat čestně? Co se to snažíte provést — zbavit pracující jejich zaměstnání, jejich mzdy a jejich chleba?“
Tohle nám říkají někteří lidé. Vím, co si o tom mám myslet já, ale vždycky jsem chtěl vědět, co si o tom myslí samotní pracující. Přečtěte si více #8250;
Petice od Dobroděje Sedláčka, tesaře,
panu Cunin-Gridaine[1], ministru průmyslu a obchodu
Pane továrníku a pane ministře:
Jsem tesařem jako byl Ježíš; vládnu sekerou a hoblíkem abych Vám posloužil. Přečtěte si více #8250;
Proč se neustále zabývám tou suchopárnou vědou — politickou ekonomií?
Proč? Tato otázka je rozumná. Práce bývá většinou ze své podstaty tak nepříjemná, že člověk má právo se tázat k jakému účelu slouží.
Pojďme to prozkoumat a uvidíme. Přečtěte si více #8250;
Poté, co se čtenář dopracoval — pokud se vůbec dopracoval — ke konci předcházející kapitoly, může zcela oprávněně zvolat: „Nuže, mýlil jsem se, když jsem obviňoval ekonomy, že jejich věda je suchá a chladná! Jaký to obraz lidstva! Loupež je zde prezentována jako všudypřítomná síla, taktak že ne jako zcela normální jev, jako něco, co si nasazuje ty nejrůznější masky a provádí se pod nejrůznějšími záminkami, ať již legálními či nelegálními, co zneužívá ke svým cílům vše nejsvětější, co střídavě těží ze slabosti a z důvěřivosti lidí a co neustále narůstá, přičemž míra jeho růstu odpovídá rychlosti, s níž se kolem člověka rozmnožují prostředky jeho obživy! Lze si vůbec představit ještě žalostnější obraz světa?“ Přečtěte si více #8250;
