Rubrika: Ekonomická sofismata II (1848)

„Stejně jako v čase války, kdy národ získává převahu nad svými nepřáteli skrze své technicky dokonalejší zbraně, může národ v čase míru získat převahu nad svými konkurenty skrze svůj pokročilejší průmysl?“

Toto je otázka nejvyššího zájmu ve věku kdy nikdo, jak se zdá, nepochybuje o tom, že na poli průmyslu stejně jako na poli válečném silnější rozdrtí slabšího.

Aby tomu ovšem tak bylo, tak někdo musel nalézt mezi prací, která je vykonávána na věcech a násilím páchaným na lidech melancholickou a nešťastnou analogii. Jak by mohly tyto dva druhy činností být identické ve svém efektu, jestliže jsou protikladné ve své podstatě? Přečtěte si více #8250;

(Zpráva pro krále)

Sire,

když vidíme obhájce volného obchodu, jak drze šíří svoje doktríny a trvají na tom, že právo kupovat a prodávat je obsaženo v právu vlastnit (kousek nestoudnosti, kterou objevil jejich obránce pan Billault[1]), můžeme docela oprávněně pociťovat vážné obavy o osud našeho domácího průmyslu; protože čím by zaměstnal francouzský lid svoje ruce a svoje mysli, kdyby žil v systému volného obchodu?

Vláda, kterou jste poctil svojí důvěrou, plní svou povinnost zabývat se touto vážnou situací a věnuje se ve své moudrosti objevování nových způsobů protekce, které by mohly nahradit současné, jež se zdají ohroženy. Navrhuje, abyste všem  svým věrným poddaným zakázal používat jejich pravou ruku. Přečtěte si více #8250;

Pokud Vám někdo řekne: „Neexistují absolutní principy. Zákaz může být špatný a restrikce dobrá.“

Odpovězte: „Restrikce zakazuje dovoz všeho, čemu zamezí ve vstupu.“

Pokud Vám někdo řekne: „Zemědělství je základnou, která živí celou zemi.“

Odpovězte: „To co živí celou zemi není nezbytně zemědělství, ale pšenice.“ Přečtěte si více #8250;

„Co je to restrikce?“

„Částečný zákaz.“

„Co je to zákaz?“

„To je úplná restrikce.“

„Takže co platí pro jedno platí i pro druhé?“ Přečtěte si více #8250;

Důkaz ve čtyřech obrazech.

Obraz I.

Scéna se odehrává ve vile konšela Petra. Z okna je výhled do krásného parku. Tři osoby sedí u stolu poblíž krbu, v němž vesele praská oheň.

Petr: Na mou věru, ať žije oheň! Není nic lepšího než si posedět u ohně, když máme plný žaludek. Musíte připustit, že je to opravdu znamenitá věc. Avšak běda! Vždyť je tolik dobrých lidí, kteří jako král z Yvetotu „dechem si své prsty hřejí, neboť dříví u nich není”[1].

Nešťastná stvoření! Nuže… ó, samo nebe mě teď inspirovalo k jedné charitativní myšlence! Vidíte tam ty krásné stromy? Dám je porazit, rozřezat a rozdělím dříví mezi chudé. Přečtěte si více #8250;

Před několika dny lidé očekávali, že uvidí mechanismus zastupitelské vlády vytvořit zcela nový produkt, který z jejího soukolí dosud nedokázal vykrystalizovat: úlevu pro daňového poplatníka.

Každý netrpělivě čekal na výsledek; experiment měl ovlivnit peněženky lidí stejně jako vzbudil jejich zvědavost. Nikdo nepochyboval, že stroj politiky má dostatečný impuls, jelikož když vlastní zájem a novoty otáčí jeho koly, pak funguje obdivuhodně vždy, na všech místech, za všech ročních dob a za všech okolností.

Ale jak reformy směřovaly ke zjednodušení a vyrovnání nákladů vlády a k menší daňové zátěži, nikdo netušil, co se může stát. Přečtěte si více #8250;

„Kdybych tak jen byl předsedou vlády jeho veličenstva… !“

„A co byste dělal?“

„Začal bych s … s … s tím, že bych byl ve velkých rozpacích. Protože konec konců bych neměl být předsedou vlády, pokud bych neměl většinu; neměl bych mít většinu, pokud bych jí nedokázal získat; a nedokázal bych jí získat, alespoň ne pomocí čestných prostředků, pokud bych nevládl podle většinového přesvědčení… Tudíž dokud se snažím o to, aby moje ideje převládly tak, že odporuji většině, pak jsem v menšině a dokud jsem v menšině tak bych neměl být předsedou vlády jeho veličenstva.“

„Předpokládejme, že by se Vám podařilo získat většinu a tak by Vám tento problém nestál v cestě. Co byste dělal?“ Přečtěte si více #8250;

Dobroděj Sedláček, vinař.

Natvrdlík, výběrčí daní.

Natvrdlík: „Ty jsi vyrobil dvacet sudů vína?“

Dobroděj Sedláček: „Ano, a stálo mě to spoustu dřiny a potu.“

N: „Buď tak laskav a dej mi šest sudů toho nejlepšího.“

Přečtěte si více #8250;

Lidé většinou shledávají moje psaní o ekonomických Sofismatech příliš teoretickým, abstraktním a s příliš mnoha metaforami. Nuže dobrá. Pokusím se nyní o triviální, banální a třeba i poněkud drsnější styl psaní. Přesvědčen, že veřejnost byla podvedena, aby přijala politiku protekcionismu, pokoušel jsem se dokázat to apelováním na rozum. Ale lidé mají zjevně raději pokřikování. Tak si pojďme zakřičet:

Král Midas má oslí uši!

Takže na rovinu drazí lidé, jste soustavně okrádáni. Možná to zní drsně, ale alespoň je to jasné.

Přečtěte si více #8250;

Toto je ten nejobvyklejší a nejklamnější ze všech omylů.

Bída dopadne na Angličany.

Přijde po dvou odlišných událostech:

1. Reformě tarifů.
2. Dvěma špatnými sklizněmi po sobě.

Ke které z těchto dvou okolností by ta první měla být přiřazena jakožto následek k příčině?

Přečtěte si více #8250;