Dvě sekery

Petice od Dobroděje Sedláčka, tesaře,
panu Cunin-Gridaine[1], ministru průmyslu a obchodu

Pane továrníku a pane ministře:

Jsem tesařem jako byl Ježíš; vládnu sekerou a hoblíkem abych Vám posloužil.

Zatímco jsem od svítání do soumraku tesal, sekal a pracoval na nádheře pro našeho krále, napadlo mě, že moje práce je stejně tak součástí našeho domácího průmyslu jako Vaše.

A od té doby jsem nebyl schopen přijít na důvod, proč by protekcionismus nemohl přijít na pomoc mé dílně stejně jako přichází na pomoc Vašim továrnám.

Konec konců, jestliže Vy vyrábíte šaty, já dělám krovy a střechy. Oba se tak snažíme rozdílným způsobem ochránit naše zákazníky před zimou a deštěm.

Přesto já musím sloužit svým zákazníkům, zatímco Vaši zákazníci musejí sloužit Vám. Našel jste způsob, jak je k tomu přinutit, když jste jim zakázal nakupovat jinde, zatímco moji zákazníci mají volnost obrátit se na koho chtějí.

Co je na tomhle tak překvapivého? Pan Cunin — ministr vlády, nezapomněl na pana Cunina — textilního továrníka: to je přirozené. Ale běda, moje skromná živnost není ve Francii zastoupená ve vládě svým ministrem, ačkoliv dala světu Boha.

A ve věčném zákoně, který tento Bůh dal lidem, není ani ten nejmenší náznak, který by se dal interpretovat tak, aby autorizoval tesaře k obohacování se na úkor druhých, jak to děláte Vy.

Uvažte tedy moji pozici. Vydělávám třicet sou denně, kromě nedělí a svátků. Pokud bych Vám nabízel své služby a v ten samý okamžik Vám nabízel vlámský tesař své služby a byl pro Vás připraven pracovat jen o sou levněji než já, dal byste přednost jemu.

Ale předpokládejme, že si chci koupit oblek. Když mi belgický továrník nabídne svoje oblečení na trhu v konkurenci tomu Vašemu, vyženete jeho a jeho oblečení ze země.

Takže když jsem přinucen vstoupit do Vašeho obchodu, přesto že je dražší, mých ubohých třicet sou tam má skutečnou hodnotu pouhých osmadvaceti.

Co to povídám! Šestadvaceti, protože místo toho, abyste vyháněl Belgičany na své vlastní náklady (což by bylo to nejmenší co byste mohl udělat), nutíte mě, abych platil lidi, které ve svém zájmu posíláte na hranice provozovat tuto činnost.

A jelikož velké množství Vašich kolegů zákonodárců, se kterými jste v naprosté shodě, ode mne berou sou nebo dva — jeden pod záminkou ochrany výroby železa; jiný uhlí; tenhle oleje; a tamten pšenice — tak když tohle všechno započítám, tak z mých třiceti sou jsem schopen ochránit před loupeží pouhých patnáct.

Bezpochyby mi řeknete, že tento malý příspěvek, který se tímto způsobem dostává bez kompenzace z mé kapsy do Vaší, poskytuje živobytí dělníkům ve Vašich továrnách a lidem kolem Vašeho zámku a umožňuje Vám život ve velkolepém stylu. Na to Vám mohu říct jenom tolik, že kdybyste ponechal ty peníze v mých rukou, tak bych za ně poskytoval živobytí řemeslníkům a lidem v mém okolí.

Buď jak buď pane ministře a továrníku, abyste si tuto žádost nevykládal špatně; nepřicházím za Vámi s požadavkem, na který bych měl plné právo, abyste zrušil restrikci, kterou jste uvalil na své zákazníky. Chci naproti tomu následovat převládající módu a žádat trochu protekce pro sebe.

V tomto okamžiku mě jistě chcete upozornit na drobnou nesnáz: „Můj příteli,“ řeknete mi, „já bych opravdu rád ochránil Vás a další Vaše kolegy, ale jaký tarif máme zavést, aby z něho profitovala práce tesařů? Máme snad zakázat dovoz domů po zemi či po moři?“

To by očividně bylo absurdní. Ovšem já jsem o této věci velmi usilovně přemýšlel a přišel jsem na jiný prostředek, jak obohatit syny svatého Josefa; a Vy ho přivítáte velmi vřele, jak doufám, protože se žádným způsobem neliší od prostředků, které využíváte k získávání privilegií, jenž si pro sebe každý rok odhlasováváte.

Nádherný prostředek který mám na mysli spočívá v zákazu používání ostrých seker ve Francii.

Udržování takové restrikce nebude nelogičtější nebo svévolnější nežli těch, kterým nás podrobujete v případě Vašeho šatstva.

Proč vyháníte Belgičany? Protože prodávají levněji než Vy. A proč prodávají levněji? Protože jsou v nějakém aspektu lepšími výrobci textilu nežli Vy.

Mezi Vámi a Belgičany je tedy přesně stejný rozdíl jako mezi tupou a ostrou sekerou.

A Vy nutíte mě — mě, tesaře — abych nakupoval produkty tupé sekery.

Pohleďte na Francii, na dělníka snažícího se skrze svou práci získat vše, co potřebuje k životu — včetně oblečení.

Existují dva způsoby, jak toho může dosáhnout:

První je příst a tkát vlnu sám pro sebe.

Druhý je vyprodukovat nějaké jiné komodity — například hodiny, tapety nebo víno — a vyměnit je s Belgičany za oblečení.

Ta z těchto dvou procedur, jež dává lepší výsledky, nechť je představována ostrou sekerou a ta druhá tupou.

Nepopíráte, že v současnosti je ve Francii potřeba více práce na získání kusu oblečení přímo z našich přádelen (tupá sekera) než nepřímým způsobem skrze naše vinice (ostrá sekera). Nemůžete toto popřít, protože je to přesně kvůli této dodatečné dřině (ve které podle Vás spočívá naše národní bohatství) kvůli níž požadujete, ne, Vy přikazujete použití horší ze dvou seker.

Tak alespoň buďte konzistentní; nestranný; a pokud chcete být spravedlivý věnujte nám, ubohým tesařům, stejnou péči jakou věnujete sobě.

Zaveďte zákon s tímto účinkem:

„Nikdo nesmí použít trámy či stropnice které nebyly vyrobeny tupou sekerou.“

Zvažte jaké budou okamžité následky.

Tam, kde je dnes třeba stovka úderů sekerou, budeme muset udeřit třistakrát. To, co dnes děláme jednu hodinu, nám bude trvat tři hodiny. Jaký mocný stimul zaměstnanosti! Učedníci, tovaryši a mistři, již navždy nás bude nedostatek. Bude po nás větší poptávka, a tudíž dostaneme lépe zaplaceno. Kdokoli, kdo bude chtít střechu, bude muset přijmout naše podmínky, stejně jako kdokoli chce oblečení dnes musí přijmout Vaše podmínky.

A pokud by si snad teoretici volného obchodu někdy troufli zpochybňovat užitečnost tohoto opatření, víme naprosto přesně, kde proti nim najít zdrcující argumenty. Ve Vaší parlamentní zprávě z roku 1834. Utlučeme je s ní, protože v ní jste sepsal tak nádhernou obhajobu protekcionismu čili tupých seker, což je zkrátka dvojí pojmenování pro stejnou věc.

—

[1] Laurent Cunin-Gridaine (1778-1859) textilní továrník, poslanec, ministr průmyslu a obchodu a extrémní zastánce protekcionistických politik.

Překlad: Vladimír Krupa