Pravá a levá ruka

(Zpráva pro krále)

Sire,

když vidíme obhájce volného obchodu, jak drze šíří svoje doktríny a trvají na tom, že právo kupovat a prodávat je obsaženo v právu vlastnit (kousek nestoudnosti, kterou objevil jejich obránce pan Billault[1]), můžeme docela oprávněně pociťovat vážné obavy o osud našeho domácího průmyslu; protože čím by zaměstnal francouzský lid svoje ruce a svoje mysli, kdyby žil v systému volného obchodu?

Vláda, kterou jste poctil svojí důvěrou, plní svou povinnost zabývat se touto vážnou situací a věnuje se ve své moudrosti objevování nových způsobů protekce, které by mohly nahradit současné, jež se zdají ohroženy. Navrhuje, abyste všem  svým věrným poddaným zakázal používat jejich pravou ruku.

Sire, nedopusťte se nespravedlnosti, že byste nás podezíral z lehkomyslného přijetí prostředku, který se může na první pohled zdát bizarním. Důkladná studie protekcionistického systému nám odhalila sylogismus, na kterém je celý systém založen:

Čím víc člověk pracuje tím je bohatší.

Čím více nesnází musí překonávat, tím více pracuje.

Ergo, čím více nesnází musí překonávat, tím je bohatší.

Čím je ve skutečnosti protekcionismus, jestliže ne geniální aplikací tohoto způsobu uvažování, tak pádného a přesvědčivého, že musí odolat i důvtipnosti samotného pana Billaulta?

Pojďme si personifikovat zemi a představme si ji jako jedinou bytost s třiceti miliony ústy a šedesáti miliony rukou. Vyrobí hodinky, které chce vyměnit s Belgičany za deset centů železa.

Ale my řekneme: „Vyrob si železo sám.“

„Nemohu,“ odpoví, „to by trvalo příliš dlouho. Nemohl bych udělat více než pět centů za stejnou dobu, za kterou vyrobím jedny hodinky.“

„Utopický snílku!“, odpovíme, „to je přesně důvod, proč Ti zakazujeme vyrobit hodinky a nařizujeme vyrobit železo. Nevidíš, že zvyšujeme tvoji zaměstnanost?“

Sire, nemohlo uniknout Vaší pozornosti, že toto je přesně totéž jako bychom zemi řekli: Pracuj jen svou levou rukou a nikoliv pravou.

Starý systém restrikcí byl založen na představě, že vytvořit překážku znamená rozmnožit pracovní příležitosti. Nový systém restrikcí, který navrhujeme, aby nahradil starý, je založen na téže představě. Sire, tvořit zákony v tomto duchu neznamená inovaci; je to pokračování na tradiční cestě.

A účinnost takového opatření bude nepopiratelná. Je obtížnější, daleko obtížnější než si lidé myslí, dělat levou rukou to, co jste si zvykl dělat pravou. O tom se Sire, můžete sám přesvědčit, pokud se uvolíte osobně vyzkoušet náš systém v praxi na nějaké činnosti, která je Vám známá, například míchání karet. Můžeme se tudíž pochválit, že jsme vymysleli jednoduchý způsob, jak vytvořit neomezený počet pracovních míst.

Jakmile budou mít dělníci ve všech odvětvích našeho průmyslu přikázáno používat pouze levou ruku, představte si Sire, ten ohromný počet lidí, který bude potřeba, aby byla uspokojena současná poptávka po spotřebním zboží, za předpokladu, že zůstane konstantní, což je náš obvyklý předpoklad při porovnávání jednotlivých systémů výroby. Tak úžasný nárůst poptávky po manuální práci nám musí přinést citelné zvýšení mezd a pauperizace tak zmizí z této země jako mávnutím kouzelného proutku.

Sire, Vaše paternalistické srdce se jistě zaraduje nad pomyšlením, že tento zákon přinese své výhody i oné krásnější části velké rodiny, jejíž osud se těší veškerému Vašemu zájmu. Jaká budoucnost dnes čeká ve Francii ženy? Troufalejší a silnější pohlaví je pomalu vytlačuje ze všech průmyslových odvětví.

Bývaly časy, kdy mohly vždy najít práci na Úřadu pro loterie. Ty byly zrušeny s bezcitným humanitářstvím a z jakého důvodu? „Ušetřit chudým drobné.“ Běda! Zažili snad někdy chudí, za cenu jediné mince, zábavu tak mírnou a nevinnou, jakou jim mohla poskytnout mysteriózní urna Fortuny? Zbaveni veškerých životních slastí, když sázeli týden za týdnem svou denní mzdu na quaterne sec[2], pomyslete kolik hodin vzrušeného očekávání dali svým rodinám! V srdcích je vždy místo pro naději. Podkrovní místnost byla naplněna iluzemi: manželka doufala, jak zastíní své sousedky nádherou svého šatníku; syn se už viděl vojenským kapelníkem; a dcera si představovala, jak jí vede snoubenec k oltáři.

Něco se koneckonců musí říct, ve prospěch překrásných snů![3]

Loterie dala chudým poetické vize a my jsme jí nechali zmizet!

Teď je loterie pryč a jaké prostředky nám tedy zbývají k péči o dámy, které chceme ochránit? Tabákový průmysl a poštovní služba.[4]

Ať je to prodej tabáku, rozhodně; jeho užívání se rozšiřuje, díky Bohu a díky nóbl zvyku, kterému jsou naši elegantní mladí pánové velmi dovedně učeni příkladem mnohých vznešených osobností.

Ale poštovní služba! O té teď nebudeme mluvit; ta bude předmětem zvláštní zprávy.

Takže s výjimkou prodeje tabáku, jaké zaměstnání zbývá pro naše ženské protějšky? Žádné krom vyšívání, pletení a šití — ubohá provizoria, která ta barbarská mechanizace omezuje čím dál více.

Ale jakmile náš nový zákon vstoupí v platnost, jakmile budou všechny pravé ruce spoutány, věci se změní. Dvacetkrát, třicetkrát tolik pradlen, šiček a krejčových nestačí uspokojit národní poptávku (hanba tomu, kdo o tom smýšlí zle), vždy za stejného předpokladu, že zůstane konstantní.

Je pravdou, že tento předpoklad může být zpochybněn chladnými teoretiky; když obleky i sukně budou dražší, neprodá se jich tolik. Totéž se dá říct i o železe, které těžíme v našich dolech, ve srovnání s tím, co bychom mohli získat výměnou za produkci našich vinic. Tudíž tento argument nemůže být přijatelnější proti jednorukosti, než je protiprotekcionismu; protože tato vysoká cena je sama o sobě znakem hojnosti pracovních míst a ta je tak či onak základnou, na níž spočívá prosperita dělnické třídy.

Ano, můžeme poukázat na dojemný obrázek prosperity v oděvnickém průmyslu. Takový shon! Taková aktivita! Taková činorodost! Výroba každých šatů zaměstná sto prstů místo deseti. Žádná mladá žena již více nebude zahálet, a my nemáme potřebu Sire, chlubit se naším důvtipem při popisu morálních důsledků této velké revoluce. Nejenže více mladých žen najde zaměstnání, ale každá z nich také bude vydělávat více, protože ani všechny dohromady nebudou schopny uspokojit poptávku; a pokud se konkurence znovu objeví, již to nebude konkurence mezi švadlenami, které šaty vyrábějí, ale mezi elegantními dámami, které je nosí.

Vidíte Sire, náš návrh není jen v souladu s ekonomickými tradicemi naší vlády, ale je i morální a demokratický.

Abyste mohl docenit jeho důsledky, představte si, že již byl zaveden a přeneste se v myšlenkách do budoucna. Představte si, že funguje již dvacet let. Zahálka zcela zmizela z celé země; jistota zaměstnání přinesla hojnost, harmonii, spokojenost a morálku do každého stavení; chudoba a prostituce jsou již věcí minulosti. Levá ruka je velmi nemotorná při práci a tak jsou pracovní místa hojná a mzda je uspokojivá. Vše je organizováno na tomto základě; dílny a továrny praskají ve švech. Není pravdou Sire, že kdyby se v takové době objevil nějaký utopický snílek, který by požadoval svobodu používat pravou ruku, že by způsobil paniku v celé zemi? Není pravdou, že taková reforma by všem převrátila život? Tudíž takový systém musí být dobrý, protože ho nelze zrušit bez zmatků a pobouření.

A přesto máme chmurnou předtuchu, že by jednoho dne vznikla (tak perverzní je už lidská povaha!) asociace pro svobodu používat pravou ruku.

Máme pocit, jako bychom už slyšeli obhájce svobody pro pravou ruku řečnit v Montesquieho sále:[5]

„Přátelé, myslíte si, že jste bohatší, protože Vám bylo zabráněno používat jednu ruku? Pak berete do úvahy jenom dodatečná pracovní místa, která Vám to přineslo. Ale prosím Vás, abyste zvážili také vyšší ceny, které jsou toho důsledkem, a nucené snížení nabídky spotřebního zboží všech druhů. Toto opatření neučinilo kapitál hojnějším a kapitál je fond, ze kterého jsou placeny mzdy. Voda která vytéká z této velké nádrže je usměrněna do jiných kanálů; ale její množství se nezvětšilo a konečným následkem pro národ jako celek je ztráta bohatství rovná tomu, co by tyto miliony pravých rukou mohly vyprodukovat. Tudíž založme asociaci a za cenu určitého nevyhnutelného zmatku a přesunů, získejme právo pracovat oběma rukama.“

Naštěstí Sire, pak také vznikne asociace na obranu práva pracovat pouze levou rukou, a obhájci tohoto práva nebudou mít problémy rozdrtit všechny tyto všeobecnosti, spekulace, předpoklady, abstrakce, snění a utopické fantazie. Bude jim stačit vyhrabat Moniteur industriel[6] z roku 1846 a v něm najdou připraveny argumenty proti svobodě obchodu, které se stejně dobře hodí proti svobodě používat pravou ruku tak, že stačí vyměnit jeden výraz za ten druhý:

„Pařížská liga pro svobodný obchod nepochybuje, že bude mít podporu dělníků. Ale dělníci již nejsou muži, kteří by se dali vodit za nos. Mají otevřené oči a lepší informace o politické ekonomii než naši promovaní profesoři. „Volný obchod,“ odpoví, „ten by znamenal ztrátu našich pracovních míst, a pracovní místo je to jediné, co doopravdy máme. Zaměstnanost je nejvyšším panovníkem, který vládne nad našimi osudy. Se zaměstnáním, s hojností pracovních míst, ceny komodit nikdy nebudou mimo náš dosah. Ale bez zaměstnání, i kdyby chleba stál jenom jeden sou za libru, je dělník nucen umřít hladem. Jestliže Vaše doktrína místo zvětšení počtu pracovních míst přinese jejich zmenšení, tak to znamená, že nás odsuzujete k chudobě.“ (Moniteur industriel ze 13. října 1846).

„Když je na trhu hojnost komodit, je pravdou, že jejich cena klesá; ale protože mzdy klesají, když klesá cena komodit, tak výsledkem je, že místo, aby toho mohli lidé nakoupit více, nebudou moci nakoupit nic. Tudíž právě tehdy, když jsou komodity nejlevnější, jsou dělníci v nejhorší situaci.“ (Gaulthier de Rumilly, Moniteur industriel ze 17. listopadu 1846).

Pro obhájce práva pracovat pouze levou rukou bude vhodné se sblížit s několika hrozbami obklopujícími jejich ušlechtilé teorie. Tady je takový příklad:

„Cože! Vy chcete pracovat oběma rukama a tudíž stlačit dolů a třeba zcela zničit mzdy, ten hlavní zdroj blahobytu našeho národa?!“

„A dnes, v čase, kdy špatná sklizeň již uvrhla bolestné oběti na dělníky, kteří se musejí strachovat o svoji budoucnost a jsou tak náchylnější naslouchat špatným radám a opustit moudrý směr jednání, kterého se dosud drželi!“

Jsme si jisti Sire, že vyzbrojeni tak pádnými důvody, pokud dojde k bitvě, pak levá ruka bude vítězem.

Možná také bude zformována asociace, jejímž cílem bude bádat, jestli se obě strany náhodou nemýlí, a jestli by se nedala najít nějaká třetí ruka, která by je vzájemně usmířila.

Po vypodobnění obhájců svobody pro pravou ruku jako pomýlených zjevnou liberálností principu, jehož správnost dosud nebyla v praxi ověřena, a obhájců levoruké práce jako zakopaných v pozicích, které získali, tato asociace by mohla argumentovat následovně:

„Může někdo popřít, že existuje třetí pozice, jež se dá zaujmout uprostřed tohoto konfliktu? Není evidentní, že dělníci se musejí chránit jak před těmi, kteří nechtějí žádnou změnu současné situace, jelikož je pro ně výhodná, tak před těmi, kteří sní o ekonomické revoluci, jejíž rozsah a celkové následky ovšem dosud nezvážili?“ (National ze 16. října 1846).

Nicméně nechceme zakrývat před Vaším Veličenstvem, že existuje jeden aspekt, ve kterém by náš projekt mohl být zranitelný. Může se stát, že za dvacet let budou levé ruce stejně šikovné jako jsou dnes pravé, a už se nebude možné spoléhat na to, že budou působit na zvětšení počtu pracovních míst v této zemi.

Ale podle našich učených lékařů je levá strana lidského těla přirozeně slabší, což je dobrá záruka pro budoucí práci.

Pokud se tedy Vaše Veličenstvo rozhodne podepsat tento dekret, bude ustanoven velký princip: Veškeré bohatství pramení z intenzity práce.

Bude jednoduché rozšířit a obměňovat jeho aplikace. Můžeme například přikázat, že se nadále smí pracovat pouze nohama. To není nemožnější (jak jsme viděli) než těžit železo z bahna v Seině. Jsou známé příklady lidí, kteří dokáží psát bez použití svých rukou.

Vidíte Sire, že nikdy nebudeme postrádat prostředky k tomu zvýšit množství pracovních příležitostí ve Vaší říši. A jako poslední prostředek se můžeme spolehnout na neomezené možnosti amputací.

Nakonec Sire, pokud tato zpráva nebude určena očím veřejnosti, bychom Vás chtěli, upozornit na obrovský vliv který námi navrhovaná opatření propůjčí vládnoucím mužům. Ale o této záležitosti Vám raději poreferujeme při soukromé audienci.

—

[1] Auguste Adolphe Marie Billault (1805-1863) ekonom a poslanec

[2] Jeden los měl šanci na výhru 75 000 ku 1.

[3] Citace Collina d’Harleville (1785-1806) dramatika a autora rozverných veršovánek

[4] Oboje bylo tehdy ve Francii státním monopolem

[5] V Montesqieho sále bylo první veřejné shromáždění Francouzské Asociace pro volný obchod 28 srpna 1846.

[6] Moniteur Industriel: Noviny vydávané Výborem na obranu domácího průmyslu, protekcionistické organizace založené P. A. H. Mimerelem de Roubaix.

Překlad: Vladimír Krupa