Autorův úvod

V tomto stručném vydání jsem se soustředil především na prozkoumání některých argumentů, které jsou vznášeny proti zavedení volného obchodu.

Nechci se zde pouštět do kontroverzí s protekcionisty. Raději se snažím vysvětlit principy upřímným lidem, kteří dosud k této otázce váhají zaujmout jasné stanovisko, protože je trápí mnoho pochybností.

Nejsem jeden z těch co říkají, že obhájci protekcionismu jsou motivováni pouze svými sobeckými zájmy. Místo toho věřím, že odpor k volnému obchodu spočívá hlavně na chybách, nebo jestli chcete na polopravdách. Nedůvěra k volnému obchodu je docela upřímná, jinak by tolik lidí z něho nepociťovalo obavy.

Možná jsou moje ambice příliš velké, ale přiznávám, že bych byl rád, kdyby se tato stručná práce stala příručkou pro ty, kteří jsou povoláni rozhodovat mezi těmito dvěma principy. Dokud se člověk důkladně neseznámí s doktrínou volného obchodu, jeho myšlenky jsou neustále zabarveny sofismaty protekcionismu v té či oné formě. Aby od nich svou mysl očistil, musí v každém případě projít zdlouhavým analytickým procesem; a ne každý má dost času toto podstoupit. Zákonodárci nejméně ze všech. Proto jsem se snažil poskytnout takovou analýzu v nejsrozumitelnější a nejstručnější podobě.

Může být vznesena otázka, jestli jsou výhody svobody tak dobře skryty, že jsou patrny pouze profesionálním ekonomům?

Ano, musíme připustit, že naši oponenti v tomto nad námi mají nespornou výhodu. Stačí jim vždy pouze několik slov, aby představili svou polopravdu; zatímco na to, abychom dokázali, že se jedná o polopravdu je potřeba dlouhé a suchopárné pojednání.

To vyplývá ze samé podstaty věci. Protekcionismus soustředí na jedno místo, dobro, které přináší, zatímco škody, které působí jsou rozprostřeny po rozlehlé oblasti. Dobro můžeme přímo vidět očima; škody odhalíme pouze vnitřním zrakem své mysli. V případě volného obchodu je pravda právě opačná.

Totéž platí téměř o všech ekonomických otázkách.

Můžete říct: „Tady je stroj, kvůli kterému je třicet dělníků bez práce.“

Nebo: „Tady je marnotratník, jehož chování podporuje spoustu průmyslových odvětví.“

Nebo: „Dobytí Alžírska zdvojnásobilo obchod v Marseille.“

A nakonec: „Vládní výdaje poskytují živobytí stovkám tisíc rodin.“

Každý Vám porozumí, protože tato tvrzení jsou jasná, jednoduchá a evidentní. Můžete zajít dál a odvodit z nich následující principy:

„Stroje jsou zlo.“

„Extravagance, výboje a velké daně jsou dobro.“

A Vaše teorie budou široce přijímány, protože je můžete podpořit nepopiratelnými fakty.

Ale z naší strany se nemůžeme omezit na pozorování jednoho případu a okamžitého dopadu. Víme, že tento účinek sám se stane příčinou. Abychom mohli vynést soud nad nějakým opatřením, musíme sledovat celý řetězec příčin a následků až k jejich konečnému vyústění. Jinými slovy, jsme odkázáni k apelu na rozum.

Pak se ovšem vystavujeme známému pokřiku: „Vy jste teoretici, metafyzici, ideologové[1], utopisté a doktrináři“; a všechny předsudky veřejnosti povstanou proti nám.

Co máme potom dělat? Musíme se dovolávat trpělivosti a dobré vůle laskavého čtenáře a, jestliže je to možné, přednést své důkazy tak jasně, aby se pravda a omyl ukázaly docela zřetelně, takže jednou provždy bude vítězství patřit buď protekcionismu nebo volnému obchodu.

V této souvislosti musím učinit důležité prohlášení.

Několik článků z této knihy se již objevilo v Journal des économistes.

V jinak laskavé kritice kterou publikoval Vikomt de Romanet[2] (Moniteur industriel,[3] 15. a 18. květen 1845), se tvrdí, že žádám zrušení tarifů. Pan de Romanet se mýlí. Žádám jen zrušení protekcionistického systému. My neodmítáme platit vládě daně; ale, jestliže je to možné, chtěli bychom vládu odradit od toho, abychom museli platit daně jeden druhému.

Napoleon jednou prohlásil: „Tarif není nástrojem zdanění, ale prostředkem, jak ochránit průmysl.“ My bychom chtěli prosadit opak a tak říkáme: „Tarif by neměl být nástrojem vzájemného okrádání v rukou továrníků, ale může být mechanismem zdaňování stejně dobrým jako kterýkoliv jiný.“ My jsme velmi vzdáleni – nebo abych v této věci mluvil za sebe – já jsem velmi vzdálen tomu, žádat naprosté zrušení tarifů, ve kterých vidím klíčový prvek k udržení naší fiskální stability. Věřím, že jsou schopny přinést do státní pokladny velké příjmy; abych se vyjádřil přímo, když vidím, jak pomalu a těžce se prosazují rozumné ekonomické doktríny ve srovnání s tím, jak rychle se zvyšují vládní výdaje, tak se spoléhám daleko víc na to, že si zásadní ekonomickou reformu vynutí potřeby naší státní pokladny spíše, než osvícené veřejné mínění.

„A jaké jsou tedy Vaše závěry?“

Já zde nepotřebuji dosáhnout závěrů. Pouze bojuji proti sofismatům; toť vše.

„Ale přece nestačí pouze bořit; musíte také něco konstruktivního navrhnout.“

Za sebe si myslím, že svrhnout chybu znamená vyzdvihnout pravdu, která je s ní v protikladu. Mimoto jsem se nikdy nezdráhal říkat, jaká jsou má přání. Rád bych přesvědčil veřejné mínění, aby přijalo zákon o tarifech ohraničený podobnými podmínkami:

Celní sazby:

Zboží základní potřeby …  5 %

Zboží druhotné potřeby …   10 %

Luxusní zboží … 15 % nebo 20 %

Bezpochyby takové rozlišení již patří do domény idejí, které jsou cizí opravdové politické ekonomii a já jsem dalek toho, abych je považoval za tak praktické a tak spravedlivé, jako o nich lidé obvykle soudí. Toto ale není předmětem této knihy.

—

[1] Ideology se původně nazývali následovníci Étienne Bonnota de Condillac (1715 – 1780), kteří se zabývali hlavně psychologií a rovněž psali o politice a ekonomii. Napoleon použil slovo „ideolog“ jako pejorativní označení pro nepraktické a vizionářské myslitele a Bastiat ho zde používá ve stejném smyslu. Později toto slovo dostalo poněkud jiný význam hlavně pod vlivem Marxe.

[2] Auguste, Vikomt de Romanet, autor Rapport fait au Comité central pour la défense du travail national (1843) novinář a protekcionista.

[3] Moniteur Industriel: Noviny vydávané Výborem na obranu domácího průmyslu, protekcionistické organizace založené P. A. H. Mimerelem de Roubaix.

Překlad: Vladimír Krupa