XVI. Anti-železnice

Jak jsem již dříve podotkl, je velmi smutné, že když se na věci nazírá z hlediska zájmu producenta, dojde nevyhnutelně k poškození zájmu veřejného, protože producent jako takový požaduje pouze úsilí, nouzi a překážky.

Výborný příklad jsem na to objevil v novinách města Bordeaux.

Pan Simiot[70] si klade otázku:

Měl by vlak z Paříže do Španělska zastavovat v Bordeaux?

Odpovídá na ni kladně a nachází celou řadu argumentů, které tu nebudu rozebírat, za všechny však uvedu alespoň jeden:

Železnice z Paříže do Bayonne by měla být v Bordeaux přerušena, aby zboží a cestující, kteří se v tomto městě budou muset zastavit, dali příležitost k výdělku převozníkům, podomním obchodníkům, poslíčkům, úschovnám, hotelům aj.

Je jasné, že i zde se zájem producentů staví před zájem spotřebitelů.

Má-li se však Bordeaux těšit z výhod plynoucích ze zastávky vlaku a shoduje-li se výsledný zisk se zájmem veřejnosti, pak by přece ve veřejném zájmu a přirozeně i v zájmu domácího průmyslu měla o přerušení cesty žádat i města Angoulême, Poitiers, Tours, Orléans a mnohá další, kterými vlak projíždí, Ruffec, Châtellerault atd., atd., neboť čím více zastávek vznikne, tím početnější také budou úschovny, nosiči a překládkové služby. Tímto způsobem dostaneme železnici složenou z četných proluk, tedy anti-železnici.

Ať se to pánům brojícím proti volnému obchodu líbí nebo ne, vůbec není potvrzeno, že by se protekcionistický princip nějak lišil od principu přerušované trati: spotřebitel je obětován producentu a účel prostředku.

—————————————————————————————————
[70] Alexandre Étienne Simiot, autor Gare du chemin de fer de Paris–Bordeaux (Nádraží při železnici Paříž–ordeaux) (Bordeaux: Durand, 1846), později poslanec za girondisty v zákonodárném shromáždění. (Pozn. překl. do angl.)