Co je vidět a co není vidět (2016): Úvod

Tento pamflet, který byl publikován v červenci roku 1850, je posledním textem, co Bastiat napsal. Veřejnosti ho sliboval přes rok. Jeho vydání nabralo zpoždění následovně. Nejprve autor text ztratil při stěhování z rue Choiseul do rue Alger. Po dlouhém a marném pátrání po rukopisu se rozhodl dílo napsat celé znovu a jako hlavní podklad pro své dokazování si vybral nedávno pronesené projevy z Národního shromáždění. Jakmile svůj úkol dovedl do konce, začal si vyčítat, že postupoval až příliš vážně, druhý rukopis spálil a sepsal ten, jejž přetiskujeme. (Pozn. fr. nakl.)


Jakýkoli čin, zvyk, instituce, zákon nemá v oblasti ekonomie následek jediný, nýbrž jich má celý sled. Jen ten prvý z nich je bezprostřední; projevuje se zároveň se svou příčinou, je vidět. K těm ostatním dojde až postupně, nejsou vidět; můžeme mluvit o štěstí, podaří-li se nám je předvídat.

Rozdíl mezi špatným a dobrým Ekonomem spočívá právě v tomto: ten první se omezuje na následek viditelný; ten druhý dbá jak následku, který je vidět, tak i těch, co je nutno předvídat.

To je ovšem ohromný rozdíl, neboť téměř vždy totiž dochází k tomu, že zatímco bezprostřední následek je příznivý, ty pozdější bývají neblahé a vice versa. – Z toho vyplývá, že špatný Ekonom sleduje malý prospěch v přítomnosti, po němž přijde velké budoucí zlo, kdežto správný Ekonom sleduje velký prospěch budoucí i za cenu malého zla v přítomnosti.

Tak to ostatně chodí i v oblastech hygieny a morálky. Čím sladší je první plod nějakého zvyku, tím trpčí bývají obvykle ty ostatní. Vezměte si takovou prostopášnost, lenost, marnotratnost. Pokud se člověk v nadšení nad tím následkem, co je vidět, ještě nenaučil rozpoznat ten, co není vidět, oddá se zhoubným návykům nejen z přirozeného sklonu, ale také záměrně.

To vysvětluje neodvratně smutný vývoj lidstva. Nevědomost obklopuje jeho kolébku; rozhoduje se tudíž ve svých činech pod vlivem jejich prvních následků, těch jediných, co při svém vzniku mohlo vidět. Teprve časem se naučilo dbát těch ostatních. Tuto lekci mu dali dva docela rozdílní učitelé: Zkušenost a Předvídavost. Zkušenost regíruje účinně, ale krutě. O veškerých následcích činu nás poučuje tak, že nás je nechává pocítit, a my, poté co se popálíme, nakonec nutně pochopíme, že oheň pálí. Tohoto příkrého lékaře bych rád nahradil, jak jen to bude možné, lékařem přívětivějším: Předvídavostí. Z tohoto důvodu přehlédnu následky několika ekonomických jevů a budu při tom vedle sebe klást to, co je vidět, a to, co není vidět.