Co je vidět a co není vidět (2016): 11. Spořivost a přepych

To, co je vidět, zastiňuje to, co není vidět, nejen ve věcech veřejných výdajů. Tento fenomén, nechávaje ve stínu polovinu politické ekono- mie, vede k falešné morálce. Přivádí národy k přesvědčení, že jejich morální a materiální zájmy stojí v protikladu. Může být něco více skličujícího a žalostnějšího? Vizte:

Každý otec si klade za úkol naučit své děti řádu, spořádanosti, šetřivosti, hospodárnosti, umírněnosti ve výdajích.

Každé náboženství brojí proti okázalosti a přepychu. To je bez- pochyby velmi dobře; ovšem, na druhou stranu, k nejpopulárnějším průpovědím patří tyto:

„Hromadění peněz vysouší žíly národa.“

„Z přepychu velkých plyne blahobyt malých.“

„Marnotratníci přichází na mizinu, ale obohacují Stát.“

„To z nadbytku bohatého klíčí chléb chudého.“

Jak vidno, aspekt morální a ten ekonomický si zde očividně pro- tiřečí. Kolik vznešených duchů na tento rozpor poukázalo, načež spočinuli v klidu! Nikdy jsem to nedokázal pochopit; zdá se mi totiž, že nelze zakusit nic bolestnějšího než pozorovat dvě protichůdné ten- dence lidské přirozenosti. Jakže? První i druhá krajnost vede lidstvo do úpadku. Šetří-li, upadá do bídy; poddá-li se marnotratnosti, klesá do morálního bahna!

Bohudík ukazují tyto lidové maximy Spořivost a Přepych ve špatném světle, berou zřetel pouze na bezprostřední následek, co je vidět, a nikoli na účinek pozdější, co není vidět. Pokusme se toto neúplné hledisko napravit.

Bratři Mondor a Ariste si rozdělili dědictví po otci a každý z nich má 50 tisíc franků renty. Mondor, poslušen módě, provozuje filantro- pii. Jak se říká, peníze ho pálí v kapse. Mobiliář obnovuje několikrát do roka, ekvipáž každý měsíc; lidé probírají důvtipné jednání, k ně- muž se uchýlil, aby se peněz zbavil co nejrychleji; zkrátka a dobře, i světáci z románů Balzaka a Alexandra Dumase před ním blednou. Jen si poslechněte ten koncert chvalozpěvů, jenž ho vždy obklo- puje: „Vykládejte nám o Mondorovi! Ať žije Mondor! Je dobrodincem dělníka; ochráncem lidu. Ve skutečnosti si libuje v hýření, kterým oslňuje kolemjdoucí; důstojnost jeho i lidská tím tak trochu trpí… Ale což! Není-li užitečný sám, učiní se užitečným prostřednictvím svého bohatství. Dává peníze do oběhu; dodavatelů na jeho dvoře neubývá a odchází vždy spokojeni. Neříká se snad, že mince jsou

kulaté proto, aby se kutálely?“

To Ariste pojal docela jiný plán. Není-li přímo sobec, pak při- nejmenším individualista, své výdaje totiž promýšlí, vyhledává jen umírněné a rozumné požitky, rozvažuje budoucnost svých dětí, jed- ním slovem hospodaří.

A co se o něm šíří mezi lidmi?

„K čemu je dobrý tenhle bohatec lakomá? Jeho prostý život bez- pochyby skrývá cosi působivého a dojemného; je to přece jen člověk, laskavý a šlechetný, ale kalkuluje. Neutrácí všechny své příjmy. Jeho palác neoplývá ustavičným leskem a nekonečným proudem hostí. Kterak si získá vděk čalouníků, výrobců kočárů, koňských handlířů a cukrářů?“

Tyto soudy, neblaze působící na mravní principy, se zakládají na jedné věci, která bije do očí: marnotratníkovy výdaje; a na další skutečnosti, jež zraku uniká: stejné, či dokonce vyšší výdaje jeho spořivého bratra.

Pokud božský původce věci uspořádal v tomto případě jako ve všem ostatním natolik obdivuhodně, pak nejenže se Politická eko- nomie a Morálka nestřetávají, ale jsou ve shodě, a Aristova mou- drost není pouze důstojnější, ale nadto výnosnější než Mondorovo bláznovství.

A říkám-li výnosnější, nemám tím na mysli výnosnější jenom pro Arista, nebo dokonce pro společnost obecně, nýbrž výnosnější pro nynější pracující a současné hospodářství.

K doložení tohoto tvrzení stačí vnitřnímu zraku předložit ony skryté důsledky lidského jednání, které tělesné oči nevidí.

Ano, zjevné následky Mondorovy marnotratnosti se nedají přehlédnout: jeho berliny, landauery, faetóny, půvabné nástropní malby, bohaté koberce, skvostnost jeho sídla. Každý ví, že jeho plnokrevníci běhají dostihy. „Jaký to dobrý člověk, místo aby něco ze svých příjmů ušetřil, nejspíš svůj kapitál stravuje.“ — To je to, co je vidět.

Co se stane s příjmy Arista, není z pohledu zájmu pracujících tak snadné vypozorovat. Sledujme však jejich stopu, přesvědčíme se, že všechny do posledního sou zaměstnají pracující stejně jako příjmy Mondorovy. Pouze s jediným rozdílem: Mondorovo zběsilé utrácení se bude bez ustání snižovat a je odsouzeno k nevyhnutelnému konci; uvážlivá vydání Aristova se budou rok od roku zvyšovat.

A pokud je tomu tak, pak se obecný zájem s morálkou bezpo- chyby shoduje.

Ariste za sebe a za chod svého domu ročně utratí 20 tisíc franků. Pokud by mu to nestačilo ke štěstí, nezasloužil by si, aby jej nazý- vali moudrým. — Nesnáze tížící chudé vrstvy se jej dotýkají; cítí morální závazek nějak jim odlehčit, a tak obětuje 10 tisíc franků na dobročinnost. — Mezi obchodníky, výrobci a zemědělci má přátele, kteří přechodně čelí těžkostem. Nejprve se o jejich situaci informuje, aby jim následně obezřetně a účinně pomohl, této činnosti vyměří dalších 10 tisíc franků. — A nakonec nezapomíná na věno dcer, na zajištění budoucnosti synům, a proto si předsevezme každý rok ušetřit a investovat 10 tisíc franků.

Níže rozvrh, jak Ariste nakládá se svými příjmy.

1. Osobní výdaje20 000 fr.
2. Dobročinnost10 000
3. Pomoc přátelům10 000
4. Úspory10 000

Proberme znovu každou z těchto položek a uvidíme, že vše do posledního sou přijde do národního hospodářství.

1. Osobní výdaje. Co se týče pracujících a dodavatelů, má tato položka naprosto stejný dopad jako obdobný výdaj Mondorův. To je nabíledni; už to dále neprobírejme.

2. Dobročinnost. Tomuto účelu věnovaných 10 tisíc též napojí hospodářství; přijdou pekaři, řezníkovi, obchodníku s oblečením a nábytkem. Ovšem chléb, maso a oblečení neposlouží přímo Aristovi, ale těm, kteří jej nahradí. Tato prostá záměna jednoho spotřebitele druhým hospodářství obecně vzato nijak nezasáhne. Ať už pět franků utratí Ariste, anebo nějakého chudáka vyzve, aby je utratil za něj, je jedno a to samé.

3. Pomoc přátelům. Přítel, jemuž Ariste půjčí nebo dá 10 tisíc franků, je nedostane proto, aby ty peníze uschoval; to by odporovalo naší hypotéze. Použije sumu na zaplacení zboží nebo umoření dluhu. V prvním případě se hospodářství dostane povzbuzení. Troufne si někdo tvrdit, že získá víc, jestliže si Mondor koupí za 10 tisíc franků plnokrevníka, než když Ariste nebo jeho přítel pořídí za 10 tisíc franků látku? Pokud suma poslouží k umoření dluhu, výsledkem bude, že se objevuje třetí osoba, věřitel, co si přijde na 10 tisíc franků, ovšem bezesporu jich využije k něčemu při svém obchodování, v továrně, při těžbě nerostných surovin. Jedná se o prostředníka navíc mezi Aristem a pracujícími. Mění se jméno, výdaj zůstává a stejně tak i povzbuzení hospodářství.

4. Úspory. Zbývá 10 tisíc ušetřených franků; — právě zde to vypadá, co se týče podpory umění, hospodářství, zaměstnanosti, pracujících, že má Mondor nad Aristem podstatně navrch, třebaže z morálního hlediska má zas trochu navrch Ariste.

Takové rozpory mezi vznešenými zákony přírody sleduji vždycky s fyzickou, takřka bolestnou, těžkostí. Pokud by lidstvo bylo ome- zeno na volbu mezi dvěma stranami, z nichž jedna by zasáhla jeho zájmy, zatímco druhá jeho svědomí, museli bychom si nad budouc- ností lidstva zoufat. Naštěstí tomu tak není. — K tomu, aby Ariste v našich očích získal ekonomickou stejně jako morální převahu, stačí porozumět tomuto utěšujícímu axiomu, který, třebaže se tváří jako paradox, neplatí o nic méně: Šetřit, to znamená utrácet.

Jaký má Ariste, uspořiv oněch 10 tisíc franků, záměr? Má v úmyslu zakopat dva tisíce pětifranků na zahradě? Ale kdež, hodlá rozmnožit svůj kapitál a příjmy. Těmito penězi, co nepoužije k uspokojení osob- ních potřeb, si poslouží k nákupu pozemků, domu, státních obligací, k hospodářským podnikům, anebo je investuje u obchodníka, či bankéře. Sledujte pohyb peněz v každé z těchto hypotéz a přesvědčíte se o tom, že prostřednictvím prodejců, nebo dlužníků napojí hos- podářství stejně jistě, jako kdyby je Ariste podle vzoru svého bratra směnil za nábytek, šperky a koně.

Když totiž Ariste za těch 10 tisíc franků nakoupí pozemky nebo dluhopisy, činí tak s vědomím, že tuto sumu nepotřebuje utratit, a právě to mu vyčítáte.

Ovšem ten, co mu pozemky nebo dluhopisy prodává, tak činí s vědomím, že oněch 10 tisíc franků potřebuje za něco vydat.

Z hlediska pracující třídy panuje, co se týče povzbuzení hospodář- ství, mezi chováním Aristovým a Mondorovým jediný rozdíl; Mondor své vydání uskutečňuje přímo sám, udává se v jeho okolí, je vidět. Vydání Aristovo probíhá zčásti skrze prostředníky a daleko od něj, není vidět. Avšak výdaj, který není vidět, se ve skutečnosti a v očích toho, co dokáže spojit příčiny a důsledky, jeví stejně jistý jako ten, co je vidět. V obou případech to dokazují peníze v oběhu a fakt, že v trezoru moudrého ani rozhazovačného bratra už žádné další nezbyly. Tvrzení, že Šetření hospodářství reálně škodí, je tedy nesmyslné.

V tomto ohledu má stejně blahodárné účinky jako Přepych.

Nakolik má však nad Přepychem navrch, pokud úvaha namísto hodiny, co utíká, zahrne delší období!

Uplynulo deset let. Co se stalo s Mondorem a jeho bohatstvím, jeho obrovskou popularitou? Vše se vypařilo, Mondor se zruinoval; místo aby rok co rok tělo společnosti napájel 60 tisíci franky, stal se jejím břemenem. V každém případě už dále nečiní potěšení svým dodavatelům, neplatí už za podpůrce umění a hospodářství, dělníci už z něj nic nemají stejně jako jeho potomci, které zanechal v bídě.

Na konci týchž let Ariste nejenže nadále pouští do oběhu všechny své příjmy, ale nadto dává do oběhu každý rok příjmy o něco vyšší. Navyšuje národní kapitál, tedy fond, co napájí mzdy, a protože z velikosti tohoto fondu vyplývá pracovní poptávka, přispívá Ariste k postupnému zvyšování mezd pracující třídy. Po jeho smrti za sebou zanechá potomky, jež vedl k tomu, aby jej v tomto díle pokroku a civilizace zastoupili.

Z morálního hlediska se nadřazenost Šetření nad Přepychem nedá popřít. Jakou útěchu skýtá pomyšlení na to, že pro každého, kdo se nezastaví u bezprostředních následků jednotlivých jevů a dokáže ve svém zkoumání dojít až k následkům konečným, je tomu tak i z po- hledu ekonomického.