Co je vidět a co není vidět (2016): 2. Propouštění
S národem se to má stejně jako s jednotlivcem. Pokud ten chce dosáhnout uspokojení nějaké potřeby, je na něm, aby zvážil, zda to za tu cenu stojí. Pro národ představuje ten nejcennější statek Bezpečnost. Pokud je k jejímu dosažení třeba mobilizovat 100 tisíc mužů a vynaložit 100 milionů, nic nenamítám. Jde o užitek pořízený za cenu oběti.
Nechť nevzejde žádná mýlka ohledně dosahu mé teze.
Některý ze zástupců lidu navrhne propustit sto tisíc mužů a ulevit tím daňovým poplatníkům o 100 milionů franků.
Dejme tomu, že se spokojíme s odpovědí: „Oněch 100 tisíc mužů a 100 milionů je pro národní bezpečnost nezbytných: jde o oběť; ovšem bez této oběti by Francii rozedraly frakce, nebo by čelila cizí invazi.“ – Nemám co bych zde proti tomuto argumentu namítl, ať už je správný, nebo mylný, z pohledu teorie neobsahuje ekonomické bludy. Ty se začínají vynořovat v momentě, kdy se oběť samotná prezentuje jako výhoda, protože někomu přináší prospěch.
Pokud se nemýlím, pak dříve než původce návrhu sestoupí z tribuny, k proslovu přispěchá další řečník:
„Propustit 100 tisíc mužů? Co vás to napadá? Co se s nimi stane? Z čeho budou žít? Z práce? Nevíte snad, že práce se všude nedostává? Že všechny profese jsou přeplněné? Máte v úmyslu je uvrhnout na pracovní trh, aby se zvýšila konkurence a snížila výše příjmů? Není ve chvíli, kdy je tak nesnadné vydělat si na holé živobytí, vhodnější, že chléb těmto 100 tisícům mužů poskytuje Stát? Považte navíc, že armáda spotřebovává víno, ošacení, zbraně, čímž šíří zaměstnanost v továrnách a v posádkových městech, a že v konečném důsledku je pro nesčetné dodavatele v konečném důsledku boží pomocí. Nezatrne ve vás při představě, že byste tento hospodářský ruch zarazili?“
Jak vidíme, tento proslov se zasazuje o vydržování sta tisíc vojáků z ekonomických důvodů nehledě na to, zda stát jejich službu potřebuje. Právě tyto důvody jsem si předsevzal vyvrátit. Sto tisíc mužů, kteří daňové poplatníky přijdou na 100 milionů franků, žije a dává živobytí, jak jen to 100 milionů dovolí: to je to, co je vidět.
Ovšem 100 milionů odebraných z kapes daňových poplatníků těmto a jejich dodavatelům zamezuje žít, jak jen to 100 milionů dovolí: to je to, co není vidět. Jen to zvažte, spočítejte a řekněte mi, jaký z toho plyne užitek širokým masám lidu?
Co se mě týče, vysvětlím vám, v čem tkví ztráta; pro zjednodušení vezměme do úvahy namísto 100 tisíc mužů a 100 milionů franků muže jediného a 1 000 franků.
Dejme tomu, že se nacházíme ve vesnici A. Verbíři na objížďce z ní odvedou jednoho muže. Na objížďce jsou i výběrčí daní a vyberou tam 1 000 franků. Muž i peněžní suma, která jej má na rok zaopatřit, aniž by cokoli činil, se přesunou do Met. Pokud máte na zřeteli pouze Mety, ano, máte stokrát pravdu, toto opatření je velmi výhodné; ovšem pokud pohlédnete na vesnici A, usoudíte jinak. Uvidíte totiž, nejste-li slepí, že vesnice přišla o jednoho pracovníka, o 1 000 franků, jimiž by se jeho práce byla odměnila, a o činnost, kterou by při útratě oněch 1 000 franků kolem sebe podněcoval.
Na první pohled došlo k náhradě. To, co by se dělo ve vesnici A., se děje v Metách, a je to. Ale přesně v tom tkví ztráta. Ve vesnici onen muž ryl a oral: byl to pracovník; v Metách dělá „vpravo hleď “ a „vlevo hleď“: je to voják. Peníze a jejich oběh zůstávají v obou případech neměnné; avšak v tom prvním vykonává po 300 dnů produktivní práci; v tom druhém vykonává 300 dnů práci neproduktivní, to vše za předpokladu, že část armády není pro bezpečí veřejnosti nezbytná.
A nyní vstupuje do hry propouštění. Upozorňujete mě na přírůstek 100 tisíc pracovníků, na povzbuzení konkurence a tlak, který toto vyvíjí na výši mezd. To je to, co vidíte.
Podívejme se však na to, co nevidíte. Nevidíte, že propuštění 100 tisíc vojáků ze služby neznamená, že oněch 100 milionů zmizí, znamená to, že se vrátí daňovým poplatníkům. Nevidíte, že vrhnout 100 tisíc osob na pracovní trh znamená vrhnout tam zároveň 100 milionů určených k zaplacení jejich práce; že stejné opatření, jež zvyšuje nabídku rukou, zvyšuje také poptávku po nich; z čehož plyne, že vaše snížení mezd je iluzorní. Nevidíte, že v zemi je před propouštěním i po něm 100 milionů franků odpovídajících 100 tisícům mužů; že veškerý rozdíl spočívá v tomto: před propouštěním dává stát 100 milionů franků 100 tisícům mužů za nicnedělání, po něm jim je dává za práci. Nevidíte nakonec, že ať už poplatník odevzdá své peníze vojákovi výměnou za nic, nebo pracovníkovi výměnou za něco, všechny konečné důsledky oběhu těchto peněz jsou v obou případech stejné; leč v druhém případě poplatník něco dostane, v prvním nedostane nic. – Výsledek: pro národ čistá ztráta.
Sofizma, které zde potírám, neobstojí ve zkoušce širší aplikace, která je prubířským kamenem každého principu. Nakonec, jestliže zvýšení stavu armády – po uvážení veškerých zájmů a s vědomím, že se vše kompenzuje –, představuje pro zemi zisk, proč nenaverbovat pod vojenský prapor rovnou celou mužskou populaci?
