Co je vidět a co není vidět (2016): 7. Restriktivní opatření

Pan Ochranář (Já ho tak nepojmenoval, to pan Dupin, co od té doby… ale nechme to být…) obětoval svůj čas a kapitál tomu, aby rudu vytěženou na svých pozemcích přeměnil na železo. Vzhledem k tomu, že příroda ji štědřeji nadělila Belgičanům, ti poskytují železo Francouzům levněji než pan Ochranář, a v důsledku všichni Francouzi, respektive Francie jako taková, mohou získat dané množství železa za vynaložení méně práce, koupí-li si jej od počestných Vlámů. Chopili se tedy, vedeni vlastním zájmem, příležitosti a den co den před očima defilovaly davy kovářů, kolářů, výrobců hřebíků, mechaniků, podkovářů a oráčů, které si samy, nebo s pomocí zprostředkovatele opatřovaly zásoby železa v Belgii. To se velmi zprotivilo panu Ochranáři.

Nejprve ho napadlo, že učiní přítrž tomuto neřádu sám vlastními silami. S ohledem na to, že tím tratil on sám, to bylo to nejmenší, co mohl učinit. „Vezmu si svou kulovnici,“ řekl si, „za opasek zastrčím čtyři pistole, naláduju patrontašku, opásám se kordem a takto vybaven se vydám na hranice. Prvního kováře, výrobce hřebíků, podkováře, mechanika nebo zámečníka, co se tam objeví ve svém zájmu a ne v tom mém, zabiju, abych ho přivedl na správnou životní cestu.“

Na odchodu proběhne panu Ochranářovi hlavou několik myšlenek, v jejichž důsledku se jeho bojovný zápal trochu utiší. Pomyslí si: „Je docela možné, že si nákupčí železa, moji krajané a nepřátelé, věc špatně vyloží a místo toho, aby se nechali zabít, zabijí mě. A potom, i kdybych zapojil všechny své sluhy, nebudeme s to uhlídat každý přechod. A ke všemu mě ten postup bude stát příliš, mnohem víc, než kolik by vynesl výsledek.“

Pan Ochranář se už už celý smutný oddává představě, že je pouze tolik svobodný jako všichni ostatní, když tu mu mysl osvítil záblesk světla.

Vzpomněl si, že v Paříži existuje obrovská fabrika na zákony. A dál k sobě promlouvá: „Co je to zákon? Opatření, jemuž se každý, jakmile se jednou ustanoví, musí podvolit, ať už je dobré, nebo špatné. K provádění zákona byly ustanoveny policie a četnictvo, muži a prostředky potřebné ke zřízení této veřejné moci se čerpají z národa.

Kdybych dosáhl toho, že obrovská pařížská fabrika vydá docela maličký zákoníček se slovy ‚dovoz belgického železa se zakazuje‘, dočkal bych se následujících výsledků: vláda by namísto těch pár sluhů, co jsem chtěl poslat na hranice, povolala 20 tisíc synů mně odbojných kovářů, zámečníků, výrobců hřebíků, podkovářů, řemeslníků, mechaniků a oráčů. K tomu, aby těch 20 tisíc celníků udržela v dobré náladě a ve zdraví, by mezi ně rozdělila 25 milionů franků vybraných od těch samých kovářů, výrobců hřebíků, řemeslníků a oráčů. Hranice by tak byly lépe střeženy; nic by mě to nestálo, nemusel bych čelit hrubým vetešníkům, železo bych prodával za svou cenu a pohled na potupně oklamaný lid bych si užíval jako sladkou kratochvíli. To už jej naučí prohlašovat se bez ustání pionýrem a původcem veškerého pokroku. Chytrý a mazaný tah, za námahu jistě stojí.“

A tak se pan Ochranář vydal do fabriky na zákony. — Jednoho dne vám možná vylíčím příběh jeho tajných pletich; dnes chci ale pohovořit o těch krocích, které neskrýval. — Prosadil u pánů zákonodárců tuto úvahu:

,,Belgické železo se ve Francii prodává za 10 franků, pročež jsem nucen prodávat i to své za stejnou cenu. Raději bych jej prodával za 15, ale kvůli tomu belgickému, čert ho sper, nemohu. Vyrobte mi takový zákon, v němž by stálo — ‚Belgické železo už se do Francie dovážet nebude‘, — a já obratem cenu navýším o pět franků a vizte důsledky: Na každém metrickém centu železa, co veřejnosti dodám, vydělám namísto 10 franků 15, rychleji zbohatnu, rozšířím těžbu ve svých dolech, zaměstnám víc dělníků. Oni i já zvýšíme svá vydání k nemalému užitku dodavatelů v okruhu mnoha kilometrů. Ti, protože navýší odbyt, budou více objednávat od průmyslu a postupně aktivita ovládne celou zemi. Oněch blahoslavených pět franků, jež mi vhodíte do pokladny, vyšle do dálky podobně jako kámen vržený do jezera nekonečný počet soustředných kruhů.“

Výrobci zákonů, okouzleni tímto proslovem a potěšeni zjištěním, že zvýšit zákonodárnou cestou bohatství národa je tak lehké, odhlasovali Restriktivní opatření. „Na co ty řeči o práci a šetření?“ nechali se slyšet, „K čemu takové bolestivé prostředky ke zvýšení národního bohatství, když k tomu stačí jeden Výnos?“

A vskutku, zákon měl všechny ty důsledky, které pan Ochranář předpovídal; měl ovšem i další, protože, buďme k němu spravedliví, jeho úvaha sice nebyla mylná, ale byla neúplná. Když se domáhal monopolu, zmínil z důsledků to, co je vidět, kdežto to, co není vidět, nechal ve stínu. Ukázal pouze dvě postavy, zatímco na jevišti stojí tři. Ať už bylo toto opomenutí bezděčné, či úmyslné, je na nás uvést jej na pravou míru.

Ano, stříbrný pětifrank takto prostřednictvím zákona přesměrován do pokladnice pana Ochranáře představuje pro něj a pro ty, jejichž práci zapříčiní, výhodu. — A pokud by výnos snesl onen pětifrank z měsíce, tyto kladné účinky by nebyly kompenzovány protiváhou účinků škodlivých. Bohužel však tato tajemná mince nepochází z měsíce, ale z kapsy kováře, výrobce hřebíků, koláře, podkováře, oráče, stavaře, jedním slovem z kapsy Kuby Prosťáčka, co za ni dnes nedostane ani o miligram železa víc než za časů, kdy za něj platil franků 10. Na první pohled musí zcela jasné, že tato skutečnost problém zcela mění, je totiž zjevné, že Zisk pana Ochranáře kompenzuje Ztráta Kuby Prosťáčka, a vše, co pro podporu domácího hospodářství bude moci díky této stříbrné minci vykonat pan Ochranář, by beztak učinil také Kuba Prosťáček. Kámen dopadl na určité místo jezera, protože zákonodárci zabránili tomu, aby dopadl jinam.

Vidíme tedy, že to, co není vidět, kompenzuje to, co je vidět, a jako zůstatek celého počinu do této chvíle přetrvává nespravedlnost, žalostnější tím spíš, že jde o nespravedlnost spáchanou prostřednictvím zákona.

A to není vše. Zmínil jsem, že ve stínu stále zůstává třetí zúčastněný. Na tomto místě jej musím uvést na scénu, neboť nám odhalí druhou ztrátu pěti franků. Vyjde nám z toho celkový výsledek tohoto manévru.

Dejme tomu, že Kuba Prosťáček má 15 franků, plody své lopoty. Stále se ještě nacházíme v době, kdy mohl jednat svobodně. Jak s těmi 15 franky naloží? Za 10 franků si koupí nějaké módní zboží a za toto zboží, jež zaplatil (nebo ho za něj uhradil zprostředkovatel), si pořídí metrický cent belgického železa. Kubovi teď ještě zbývá pět franků. Nehodí je do řeky, ale (a to je to, co není vidět) dá je nějakému živnostníkovi výměnou za určitý požitek, například knihkupci oplátkou za Bossuetovu Rozpravu o světových dějinách.[18]

Co se týče národního hospodářství, tomu se dostane stimulu 15 franků, a to:

10 franků za módní zboží;
5 franků knihkupci.

Co se týče Kuby Prosťáčka, ten za svých 15 franků pořídí dva předměty, jimiž uspokojí své potřeby, a to:

1. metrický cent železa;
2. knihu.

Posléze do hry vstoupí výnos zákonodárců.

Kterak ovlivní podmínky Kuby Prosťáčka? A kterak ovlivní stav národního hospodářství?

Vzhledem k tomu, že Kuba vydá 15 franků do posledního centimu panu Ochranáři, jediným užitkem mu bude metrický cent železa. O potěšení z knihy nebo jakéhokoli jiného předmětu přichází. Přichází o pět franků. Jistě se mnou souhlasíte; nesouhlasit nelze; nelze nesouhlasit s tím, že zatímco restriktivní opatření zvyšují cenu komodit, rozdíl jde na úkor spotřebitele.

Ovšem na rozdílu, jak jsme slyšeli, získá národní hospodářství.

Nikoli, nezíská; neboť po uvedení výnosu stejně jako před ním se mu dostává podpory v rozsahu 15 franků.

Avšak 15 franků Kuby Prosťáčka půjde po uvedení výnosu do metalurgie, kdežto před ním přišla část na módní zboží a další knihkupci.

Z morálního hlediska se může násilí, jehož se pan Ochranář dopustí na hranicích, nebo prostřednictvím zákona, posuzovat docela odlišně. Někteří lidé zastávají názor, že jakmile se okrádání uzákoní, veškerá jeho nemorálnost zmizí. Co se týče mě, nedokážu si představit více přitěžující okolnost. Buď jako buď, jisté je, že ekonomické důsledky zůstávají stejné.

Ať už k tomu přistoupíte jakkoli, zachovejte si nezkalený zrak a uvidíte, že ze zákonného ani nezákonného okrádání nikdy nic dobrého nevzejde. Nepopíráme, že z toho panu Ochranáři a jeho průmyslovému odvětví, či chcete-li národnímu hospodářství, vzejde zisk pěti franků. Tvrdíme však, že z toho vzejdou též dvě ztráty: tratí Kuba Prosťáček, jenž platí 15 franků za to, co měl předtím za 10; tratí národní hospodářství, kterému už nepřipadne onen rozdíl. Vyberte si na vyvážení zisku, který nepopíráme, z těch dvou ztrát dle libosti. Ta druhá pak nebude představovat nic jiného než čistou ztrátu.

Ponaučení: Nátlak nepřináší plody, ale zkázu. Ó, to kdyby nátlak nesl plody, pak by Francie byla mnohem bohatší, nežli ve skutečnosti je.

—————————————————————————————

[18] Význačný francouzský katolický teolog, kazatel, spisovatel a historik Jacques Béningne Bossuet (1627–1704) byl biskupem condomským a později meauxským. Jeho smuteční orace na pohřbech členů královské rodiny se řadí mezi skvostné ukázky francouzského klasického stylu. Z pozice vychovatele dauphina, syna Ludvíka XVI., napsal své dílo Světové dějiny, jednu z knih, na které vyrostly generace francouzských školáků. Jeho nezlomný postoj vůči protestantismu a ústřední role v církevně-politickém a dogmatickém hnutí galikanismu pomohly snížit závislost francouzské katolické církve na papeži. (Pozn. překl.)