Co je vidět a co není vidět (1923): II. Propuštění z vojny.

S národem se to má podobně jako s člověkem. Chce-li uspokojiti nějakou svoji potřebu, musí se sám přesvědčit!, stojí-li toto uspokojení za to. Jedním z největších statků národa jest bezpečnost. Jestliže, aby byla získána, jest nutno postaviti armádu sto tisíc mužů a vydati na ni sto milionů, nemám nic proti tomu. Je to užitek zakoupený za cenu oběti.

Nebudiž však mylně vykládán dosah mojí these.

Jakýsi poslanec navrhuje, aby bylo z vojenské služby propuštěno 100 tisíc mužů, čímž by bylo poplatníkům ulehčeno o sto milionů.

Zůstaňme při této odpovědi: „Těchto 100 tisíc mužů a 100 milionů jest nám nevyhnutelně třeba k dosažení bezpečnosti národa, jest to sice obě€, ale bez ní byla by

Francie rozvrácena stranami nebo uchvácena cizinou.“ Nemám, co bych namítal proti tomuto důvodu, který může býti ve skutečnosti správný neb nesprávný, který však theoreticky neobsahuje hospodářský blud. Blud začíná tehdy, chceme-li z oběti dělat výhodu, protože někdo má z ní prospěch.

Mýlil bych se velmi, kdybych se domníval, že by si některý řečník – sotvaže autor návrhu sestoupil s tribuny – nepospíšil zvolati:

„Propustiti 100 tisíc mužů! Co si myslíte! Co se s nimi stane! Z čeho budou živi? Z práce? Což nevíte, že jest všude nedostatek práce, že je vše zaplněno? Chcete zvýšením soutěže stlačiti mzdu? Není-li štěstím, že v době, kdy je tak obtížno uhájiti své živobytí, stát dává chléb stu tisíci lidí? Uvažte jen, armádě se dodává víno, oděv a zbraně, což udržuje v činnosti továrny a města posádek, a že armáda je zkrátka Prozřetelností svých nesčetných dodavatelů. Nechvějete se při pomyšlení, že zničíte tento ohromný průmyslový rozmach?“

Vidíme, že závěrem této řeči bylo udržeti 100 tisíc vojáků – nehledě k nezbytnostem služby – z důvodů hospodářských. Pouze tyto důvody jest mi vyvraceti.

Sto tisíc mužů, jichž vydržování stojí poplatníky 100 milionů, žije a dává žíti svým dodavatelům v rozsahu oněch sto milionů: to jest, co je vidět.

Avšak těchto sto milionů vyšlých z kapes poplatníků, nedává již živobytí těmto poplatníkům a jejich dodavatelům v rozsahu oněch 100 milionů: to jest, co není viděti. Kalkulujte, počítejte a řekněte mně, kde je prospěch celku.

Co se mne týče, řeknu vám, kde je ztráta a abych věc zjednodušil, budu místo o 100 tisíci mužů a stu milionech mluviti jen o jednom muži a tisíci francích.

Dejme tomu, že jsme ve vesnici A. Přijde se rekrutovat a odvedou jednoho muže. Zajdou tam rovněž výběrčí daní a odnesou 1000 franků. Muž i peníze se dopraví do Met, tyto za tím účelem, aby onen z nich byl rok živ, aniž by co dělal. Máte-li na zřeteli pouze Mety, pak máte stokrát pravdu, opatření toto jest velmi výhodné, obrátíte-li však své zraky k vesnici A, budete souditi jinak, neboť uvidíte, nejste-li slepí, že tato vesnice ztratila pracovníka a 1000 franků, jež měly býti odměnou za jeho práci a činnost, kterou by vydáním těchto tisíci franků kolem sebe vzbudil.

Na prvý pohled by se zdálo, že je tu kompensace, zjev, který se udál ve vesnici, odbývá se v Metách, a to je vše. Povšimněme si však, kde jest ztráta. Ve vesnici ryl a oral jeden muž: byl to pracovník; v Metách hází hlavou v pravo a v levo: je to voják. Peníze a oběh jsou v obou případech tytéž; avšak v jednom případě bylo tu 300 dní produktivní práce, v druhém 300 dni práce neproduktivní; rozumí se, že stále předpokládám, že část armády není nezbytná k veřejné bezpečnosti.

Všimněme si nyní propuštění z vojny. Upozorňujete mne na přírůstek 100 tisíc pracovníků, na vzbuzenou soutěž a tlak, který tato vykonává na mzdy. To jest to, co vidíte.

Všimněme si však toho, co nevidíte. Nevidíte, že, pošlete-li domů 100 tisíc vojáků, to neznamená zničení 100 milionů, nýbrž jich vrácení poplatníkům; nevidíte, že vržením 100 tisíc pracovníků na trh práce jest zároveň vržení 100 milionů určených k zaplacení jejich práce, – že tudíž totéž opatření, které zvyšuje nabídku pracovních sil, zvyšuje také poptávku, z čehož vyplývá, že vaše snížení mezd je bezpředmětné. Nevidíte, že stejně jako před propuštěním z vojny, tak i potom jest v zemi 100 milionů, jež odpovídají 100 tisíci mužů a že celý rozdíl tkví v tomto: zprvu dala země stu tisíci mužů sto milionů, aby nic nedělali, potom jim je dává, aby pracovali. Nevidíte konečně, dává-li poplatník vojákovi svoje peníze pro nic za nic, nebo pracovníkovi za něco, že všechny pozdější důsledky oběhu těchto peněz jsou v obou případech tytéž; pouze v druhém případě se poplatníkovi něčeho dostává, v prvém případě nedostává ničeho. – Výsledek: holá ztráta pro národ.

Sofisma, které zde potírám, neobstojí před zkouškou sevšeobecnění, které je zkušebním kamenem zásad. Jestliže tedy je vše vyrovnáno a prozkoumány veškeré zájmy a je-li v prospěchu národa zvětšovati armádu, proč se tedy nepovolá pod prapory všechno mužské obyvatelstvo země?