Ohromný objev!

V době, kdy se každý snaží objevit nějaký způsob jak snížit náklady na přepravu; kdy, abychom uskutečnili tyto úspory, jsou zpevňovány cesty, splavňovány řeky, zlepšovány parníky a Paříž je propojována s pohraničím železniční sítí, a kdy jsou vynalézány atmosférické, hydraulické, pneumatické, elektrické a další pohonné systémy, kdy se každý, jak věřím, horlivě a upřímně snaží najít řešení problému, jak snížit, nakolik je to jenom možné, rozdíl mezi cenami komodit mezi místem, kde jsou vyráběny a místem, kde jsou spotřebovávány; nesplnil bych svou povinnost ke své zemi, ke své době a sobě samému, kdybych zatajoval nádherný objev, jenž jsem učinil.

Ačkoliv sny vynálezců jsou příslovečně optimistické, mám celkem jistotu, že jsem vynalezl spolehlivý prostředek, který přinese Francii produkty z celého světa a vice versa, při značném snížení nákladů.

Ale spolehlivost je jenom jednou z výhod mého ohromného objevu.

Můj objev nevyžaduje ani plánování, ani propočty, ani přípravné studie, ani inženýry, ani mechaniky, ani kapitál, ani investory, ani vládní podporu!

Neprovázejí ho nebezpečí ztroskotání, výbuchů, srážek, požárů či vykolejení!

Může být zaveden v jednom jediném dnu!

Nakonec, a toto je bezpochyby tou nejlepší zprávou pro veřejnost, nezvětší náš státní rozpočet o jediný centim; právě naopak. Nezvýší počet vládních úředníků a požadavky na byrokracii právě naopak. Neomezí ničí svobodu; právě naopak.

Nebyla to náhoda, ale pozorování, jenž mě přivedlo k mému objevu. Dovolte mi objasnit jak jsem ho učinil.

Zabýval jsem se touto otázkou:

„Proč věci vyráběné v Bruselu stojí více, když jsou dovezeny do Paříže?“

Netrvalo mi dlouho přijít na to, že toto zvýšení ceny je následkem existence překážek různých druhů mezi Paříží a Bruselem. Zaprvé je zde vzdálenost; nemůžeme jí překonat bez úsilí a ztráty času, což musíme podstoupit buď my sami nebo za to zaplatit někomu jinému. Pak jsou zde řeky, bažiny, zvrásnění terénu, bahno a spousta obdobných překážek, jenž musí být překonány. To se nám podařilo vybudování náspů, postavením mostů, zpevněním cest, položením kolejnic, etc. To všechno ale stálo peníze a dopravované komodity tudíž musí nést svůj podíl na nákladech. Mimo to jsou zde silniční lupiči, což vyžaduje zaměstnat policejní síly etc.

Mezi těmito překážkami na cestě z Bruselu do Paříže je ovšem jedna, kterou jsme si s velkými náklady vytvořili my sami. Jsou to muži utáboření podél celé hranice, po zuby ozbrojení a s úkolem činit potíže při přepravě zboží z jedné země do druhé. Říká se jim celníci. Jejich činnost má přesně stejný dopad jako bláto a rozbité cesty. Zdržují a překážejí obchodu; přispívají tak k rozdílu mezi cenou, kterou zaplatí spotřebitel a penězi, které obdrží výrobce, rozdílu jenž se snažíme zredukovat nakolik je to možné.

A zde se rýsuje řešení problému. Snížení tarifů.

To bude mít tentýž efekt jako postavení Severní dráhy aniž by nás to něco stálo. Docela naopak! Přinese nám to ohromné úspory které pocítíme ve svých peněženkách už od prvního dne.

Opravdu se divím tomu jak jsme dospěli ke stavu, kdy platíme miliony franků za účelem odstranění přírodních překážek na cestách mezi Francií a jinými zeměmi a v ten samý okamžik platíme další miliony za účelem vytvoření umělých překážek, které mají tentýž účinek, takže tyto účinky se vzájemně vyruší a věci zůstanou jak byly dříve s jediným rozdílem, kterým jsou náklady na celou operaci.

Belgický výrobek stojí dvacet franků v Bruselu a třicet když je převezen do Paříže, kvůli nákladům na dopravu. Tentýž výrobek vyrobený přímo v Paříži stojí čtyřicet franků. Jak řešíme tento problém?

Za prvé, uvalíme clo alespoň deseti franků na Belgický výrobek, abychom zvýšili jeho prodejní cenu v Paříži na čtyřicet franků a potom platíme početné inspektory aby dohlíželi na to, že nikdo neunikne tomuto clu. Výsledkem toho všeho je, že Belgický výrobek zdraží o deset franků přeprava a o dalších deset franků daň.

Když jsme toto učinili tak přemýšlíme dál: Náklady deseti franků na dopravu z Bruselu do Paříže jsou vysoké. Utraťme dvěstě nebo třista milionů za postavení železnice a snížíme je tím na polovinu. Výsledkem ovšem bude to, že se Belgický výrobek bude v Paříži prodávat za třicet pět franků z čehož je:

20 franků  …… jeho cena v Bruselu

10 franků ……. clo

5 franků ……. snížené náklady na přepravu železnicí

35 franků ……. konečná prodejní cena v Paříži

Nedosáhli bychom téhož výsledku snížením tarifu o pět franků? Pak bychom měli:

20 franků ……. cena v Bruselu

5 franků ……. snížené clo

10 franků ……. přeprava po obyčejných cestách

35 franků ……. konečná prodejní cena v Paříži

A tento postup by nám ušetřil 200 milionů za železnici plus náklady za celní inspekce, které by se jistě snížily, jelikož nižší tarif vytváří menší podnět pro pašování.

Bude ale řečeno, že tarif je nezbytný pro ochranu Pařížského průmyslu. Budiž; potom ale nesnižujte jeho efektivitu stavbou železnice.

Jelikož jestliže trváte na požadavku, že Belgický výrobek musí stát čtyřicet franků jako stojí Pařížský, tak budete muset zvýšit tarif na patnáct franků abyste měli:

20 franků … cena v Bruselu

15 franků … ochranné clo

5 franků … přeprava po železnici

40 franků … konečná vyrovnaná cena v Paříži

Potom se ale já ptám, k čemu je dobrá železnice?

Čestně uznejte, není to trochu ponižující pro devatenácté století, že poskytuje budoucím věků divadlo takového dětinského chování prováděného s tak chladnokrevnou vážností? Být někým oklamaný není moc příjemné; ale používat ohromný aparát zastupitelské vlády k tomu, abychom klamali sami sebe, a ne pouze jednou – v záležitosti, která vyžaduje takto jednoduchou aritmetiku – to je jistě něco, co by mělo tlumit naší pýchu nazývat tuto dobu osvíceným stoletím.

Přeložil Vladimír Krupa

Posted in Ekonomická sofismata I (1845)