Neexistují absolutní principy

Můžeme jenom žasnout nad tím, s jakou lehkostí jsou někteří lidé ochotní oddat se nevědomosti v záležitostech, které je nanejvýš důležité, aby znali; a můžeme mít jistotu, že jsou odhodláni zůstat neporazitelně ignorantští, pokud prohlásí za svůj axiom, že neexistují absolutní principy.

Navštivte jednání parlamentu a naslouchejte debatě o otázce, jestli by měl zákon zakázat mezinárodní směnu nebo jestli by měl povolit volný obchod.

Poslanec vstane a prohlásí:

„Pokud povolíte tyto směny, cizinci nás zaplaví svým zbožím – Angličané textilem, Belgičané uhlím, Španělé vlnou, Italové hedvábím, Švýcaři hovězím, Švédové železem a Prusové pšenicí, takže v této zemi již nebude možné provozovat žádný průmysl.“

Druhý odpoví:

„Pokud zakážete tyto směny, tak se již nebudeme moci podílet na bohatství, které Příroda rozdělila mezi různé země. Nebudeme moci využít mechanickou zručnost Angličanů, bohatství belgických dolů, úrodnosti polské půdy, šťavnatosti švýcarských pastvin, nízké ceny španělské práce a horkosti italského klimatu; a budeme si sami muset produkovat v horších podmínkách to, co bychom mohli mít, skrze směnu, za výhodnějších podmínek.“

Jeden z těchto poslanců se určitě musí mýlit. Ale který? Je dobré to zjistit, protože to není pouhá akademická otázka. Jste na křižovatce; musíte se rozhodnout, kterým směrem půjdete a jeden z nich nevyhnutelně vede k chudobě.

Aby se vyhnuli tomuto dilematu, lidé říkají, že neexistují absolutní principy.

Tento axiom, který je dnes tak módní, nejen podporuje lhostejnost, ale také ministerské ambice.

Pokud převládne jedna z teorií, ať už protekcionismus nebo doktrína volného obchodu, náš celý tarifní zákoník se v obou případech smrskne do velmi jednoduchého zákona, který v jednom případě vyhlásí: Veškerá směna s cizími zeměmi se zakazuje; a v druhém: Veškerá směna s cizími zeměmi se povoluje, a mnoho ctihodných mužů tak ztratí svou důležitost.

Pokud však směna nemá sama o sobě žádný zvláštní charakter; pokud se neřídí žádným přirozeným zákonem; pokud je někdy prospěšná a někdy škodlivá; pokud podnět k ní nevychází z dobra, které poskytuje a její limit neleží v dobru, které odnáší; pokud je její efekt mimo pochopení těch, kteří se jí účastní; krátce pokud neexistují absolutní principy, pak musíme vážit, bilancovat a regulovat každou transakci, musíme vyrovnat podmínky pro výrobu a snažit se udržet zisky na průměrné úrovni – kolosální úkol, který velmi dobře zajistí těm, kteří ho budou provádět slušné platy a velkou autoritu.

Při návštěvě Paříže jsem si řekl: Tady máme milion lidských bytostí, které by všechny zemřely během několika dnů, kdyby zásoby všech druhů neustále neproudily do této obrovské metropole. Namáhal jsem svou představivost, aby byla schopna obsáhnout ohromné množství zboží, které musí zítra projít jejími branami, jestliže její obyvatelé mají být uchráněni hrůz hladu, povstání a drancování. A přesto všichni v tomto okamžiku spali pokojně, aniž by se na moment znepokojovali myšlenkami na tak děsivé vyhlídky.

Na druhé straně osmdesát departmánů dnes pracovalo, bez jednotného plánu nebo vzájemné dohody, aby udržely Paříž zásobenou. Jak se každý následující den podaří přinést na tento gigantický trh to, co je právě potřeba – a aby toho nebylo ani málo ani příliš? Co je tou vynalézavou a utajenou silou, která zařizuje úžasnou pravidelnost takového komplikovaného pohybu, pravidelnost, v níž má každý tak implicitní důvěru, ačkoliv na ní závisí jeho prosperita a samotný jeho život?

Tou silou je absolutní princip, princip svobodné směny. Vkládáme takovou víru do vnitřního světla, které Prozřetelnost umístila do srdcí všech lidí, a jemuž bylo svěřeno uchování a neomezené zlepšování našeho druhu, světlo které nazýváme vlastním zájmem, které je tak jasné, tak stálé a tak pronikavé, když je mu ponechána volnost.

Jak byste dopadli obyvatelé Paříže, kdyby si nějaký ministr usmyslel nahradit důvtip této síly svým vlastním vynálezem; pokud by navrhl podřídit tento zázračný mechanismus svému nejvyššímu velení, převzít kontrolu toho všeho do svých vlastních rukou, určovat komu, kde, jak a za jakých podmínek by všechno mělo být vyráběno, dopravováno, vyměňováno a spotřebováno? Ačkoliv může existovat mnoho utrpení uvnitř Vašich hradeb, ačkoliv nouze, zoufalství a možná hladovění způsobují prolití více slz než Vaše srdečná dobročinnost může usušit, je pravděpodobné, a troufnu si říci je jisté, že svévolná vládní intervence takového druhu a rozsahu by nekonečně rozmnožila toto utrpení a rozšířila mezi všechny tato neštěstí, která nyní postihují jenom malé množství Vašich spoluobčanů.

Pokud máme důvěru v tento princip co se týče našich domácích transakcí, proč bychom ho neměli mít když se to týká našich mezinárodních transakcí, které jsou méně početné, méně citlivé a méně komplikované? A pokud neexistuje potřeba, aby Pařížský magistrát reguloval místní průmysl, aby vyrovnal naše příležitosti, naše zisky a ztráty, aby se zabýval odplýváním peněz z Paříže nebo vyrovnáním podmínek pro výrobu mléka v Paříži a mimo Paříž, proč by potom mělo být nezbytné, aby celnice vykonávaly protekcionistické funkce nad naším mezinárodním obchodem?

Přeložil Vladimír Krupa

Posted in Ekonomická sofismata I (1845)