Co je vidět a co není vidět (1923): IX. Úvěr

V každé době, ale obzvláště v posledních letech pomýšlelo se zevšeobecniti bohatství tím, že by se zevšeobecnil úvěr. Nemyslím, že přeháním, řeknu-li, že od únorové revoluce pařížský tisk vychrlil více než deset tisíc brožur, ve kterých vychvaluje toto rozluštění sociálního problému.

Toto rozřešení má, bohužel, za základ pouhý optický klam, pokud ovšem klam může býti základem.

Začíná se tím, že se zaměňuji kovové peníze a výrobky, pak zaměňují se papírové peníze a kovové peníze, a z těchto dvou zmatků troufají si někteří vyvoditi skutečnost.

Jest naprosto třeba v této otázce zapomenouti na peníze, měnu, bankovky a všechny jiné prostředky, jimiž výrobky přecházejí z ruky do ruky, a pozorovali jen výrobky samé, které jsou skutečným předmětem půjčky.

Neboť vypůjčí-li si rolník 50 franků, aby si koupil pluh, není to ve skutečnosti 50 fr., které se mu půjčí, je to pluh.

Vypůjčí-li si obchodník dvacet tisíc franků k zakoupení domu, nedluží 20.000 fr., ale dluží dům.

Peníze jeví se zde jen jako prostředek usnadňující vyjednávání mezi několika stranami.

Petr nemusí býti ochoten půjčiti svůj pluh, ale Jakub může býti ochoten půjčiti své peníze. Co tedy udělá Vilém? Vypůjčí si peníze od Jakuba a za tyto peníze koupí pluh od Petra.

Avšak ve skutečnosti nikdo si nevypůjčuje peníze jen pro peníze. Lidé si vypůjčují peníze, aby si pomohli k výrobkům.

Tedy v žádné zemi nemůže z jedné ruky do druhé přejiti více výrobků, než jich tam ve skutečnosti jest. At je jakákoliv suma peněz kovových a papíru, který obíhá, veškeří vypůjčovatelé nemohou dostati více pluhů, domů, nástrojů, surovin než všichni půjčovatelé mohou poskytnouti.

Musíme si dobře uvědomiti, že každý vy-půjčovatel předpokládá půjčovatele a každá výpůjčka, zápůjčku.

Za takových okolností k čemu jsou úvěrní ústavy? Umožňují styk mezi výpůjčovateli a půjčujícími, aby se našli a dohodli. Co však nemohou udělati jest, zvýšit okamžitě počet předmětů vypůjčovaných a půjčovaných.

Bylo by toho však třeba, aby se dosáhlo cíle Reformátorů, jelikož ti netouží po ničem jiném, než aby pluhy, domy, nástroje, zásoby suroviny byly dány do rukou těch, kteří je žádají.

Aby toho dosáhli, co udělají?

Dávají půjčkám státní garancii.

Podívejme se lépe na tuto věc, jelikož je tu něco, co je vidět, a něco, co není vidět. Pokusme se viděti obě věci.

Představte si, že by na světě byl jen jeden pluh, o který by se ucházeli dva rolníci.

Petr jest majitelem jediného pluhu ve Francii. Jan a Jakub by si jej rádi vypůjčili. Jan svojí poctivostí, svým majetkem a dobrým jménem skýtá záruku. Věří se mu, má úvěr. Jakub nevzbuzuje důvěry, anebo ji vzbuzuje méně. Je přirozené, že Petr půjčí svůj pluh Janovi.

Zde však z vnuknutí socialistického stát zakročí a řekne Petrovi: Půjčte váš pluh Jakubovi, já se Vám zaručím za zaplacení a tato záruka je lepší než záruka Janova, neboť on nemá než sebe, aby ručil za sebe, kdežto já, pravda, nemám nic, disponuji jměním všech svých poplatníků, a bude-li nutno, za jejich groše zaplatím Vám kapitál i s úroky.

V důsledku toho půjčí Petr pluh Jakubovi: To je vidět.

Socialisté si mnou ruce, říkajíce: Podívejte se, jak se náš plán podařil. Díky zakročení státu, ubohý Jakub má pluh. Nebude již musiti rýti půdu, hle, jest na cestě k blahobytu. Je to dobro pro něho a zisk pro národ jako celek.

Ba ne! pánové, to není zisk pro národ, neboť hle: co není vidět.

Není vidět, že pluh byl dán Jakubovi, jen proto, že nebyl dán Janovi.

Není vidět, že, jestliže Jakub pole orá místo aby je ryl, Jan musí rýti, místo aby oral.

Tedy následek jest ten, že žádoucí zvýšení půjček není ve skutečnosti než přemístění půjček.

Mimo to není vidět, že toto přemístění zahrnuje dvě veliké křivdy. Křivdu na Janovi, jenž zaslouživ a dobyv si úvěru svojí pilností a poctivosti, je o úvěr připraven.

Křivdu na poplatnících, kteří mají platiti dluh, do kterého jim nic není.

Řekne se snad, že vláda skýtá Janovi tytéž výhody jako Jakubovi. Je-li však pouze jeden pluh k disposici, nemohou býti zapůjčeny dva. Argumentace vrací se totiž vždy k tomu, že díky zakročení státu bude se více vypůjčovati nežli se může půjčiti, neboť dluh představuje zde kapitály, jimiž lze nakládati.

Uvedl jsem zajisté svůj příklad způsobem nejjednodušším, ale vyzkoušejte týmž zkušebním kamenem nejsložitější vládní úvěrová zařízení. Přesvědčíte se, že mohou míti pouze tento výsledek: Přemístění úvěru a ne jeho rozmnožení. V jisté zemi, v jistém čase lidé mají pouze jistou sumu volného kapitálu, a všechen hledá umístění. Tím, že se zaručuje za insolventní lidi, může stát zajisté zvýšiti počet uchazečů o úvěr a tím zvýšiti úrokovou sazbu (vždy na úkor poplatníků), ale co nemůže udělati, jest, že nemůže zvýšiti počet věřitelů a sumu všech zápůjček.

Prosím, aby se mi nepřičítal závěr, před nímž mne Bůh chraň, říkám, že Zákon nemá nijak uměle podporovati půjček, ale neříkám, že jim má uměle překáželi. Vyskytují-li se v našem úvěrovém systému překážky v rozšiřování a užívání úvěru, nechť se odstraní, nic není lepšího, nic spravedlivějšího. Neboť to jest se svobodou vše, co mají žádati od zákona reformátoři, hodní tohoto jména.