Rubrika: Ekonomické harmonie (1850)

Jak děsivé divadlo dnešní Francie nabízí! Těžko říci, jestli se anarchie přenesla z teorie do praxe nebo z praxe do teorie, ale šíří se všude.

Chudí povstali proti bohatým, proletáři proti kapitalistům, zemědělci proti průmyslníkům, venkov proti městu, kraje proti hlavnímu městu a našinci proti cizincům.

Nyní přicházejí teoretikové, kteří chtějí vystavět systém z těchto sporů a konfliktů. „Tyto konflikty jsou nevyhnutelným důsledkem,“ jak říkají, „podstaty věcí, tedy svobody. Člověk je posedlý sledováním svého vlastního zájmu a to je příčinou všeho zla. Člověk se snaží vylepšit svůj blahobyt a toho může dosáhnout jen na úkor svých bratří. Zabraňme mu tedy následovat toto nutkání. Omezme jeho svobodu konání. Změňme lidské srdce. Najděme mu jinou motivační sílu, než je ta, kterou má od své přirozenosti. Vynalezněme umělý společenský řád, ve kterém se dá všechno uřídit!“ Přečtěte si více #8250;

[1]

Jsme si skutečně jistí, že mechanismus společnosti je podroben nějakým obecným zákonům stejně jako mechanismus nebeských těles? Jsme si skutečně jisti, že tvoří harmonicky organizovaný celek? Není snad pravdou, že tou nejpozoruhodnější věcí na společnosti je absence jakéhokoliv řádu? A není pravdou, že společenský řád je právě tou věcí, kterou všichni lidé dobré vůle s vizí budoucnosti usilovně hledají, která nejvíce zaměstnává mysl těch nejbystřejších komentátorů veřejných záležitostí a průkopníků v intelektuálním světě? Nejsme teď jen zmatenou kupou jednotlivců, kteří jsou vyvedeni z míry rozmary naší anarchistické svobody? Neočekávají teď nespočetné masy, poté, co tak bolestivě vydobyly své svobody, příchod nějakého génia, který by je uspořádal do harmonického celku? Nemusíme teď to, co jsme strhli, zase budovat znovu?[2]

Pokud by tyto otázky měly implikovat, že se společnost může obejít bez psaných zákonů, bez represivních opatření, že každý člověk může neomezeně využívat své schopnosti i v případech, kdy zasahuje do svobod jiného a působí mu škodu – jestliže je zde někdo, kdo chápe doktrínu laissez faire, laissez passer[3] jako absolutní zákon politické ekonomie, pak nesmí být na pochybách, jakou dostane odpověď. Političtí ekonomové neříkají, že člověk může zabíjet, ničit, pálit a společnost ho má jen nechat na pokoji. Říkají, že odpor společnosti proti těmto činům by se projevil sám od sebe a to i tehdy, kdyby neexistovaly konkrétní psané zákony, které by je zakazovaly. Tento odpor je pak obecným zákonem lidstva. Občanský nebo trestní zákonník mají pouze formalizovat a nikoliv nahradit tento obecný zákon, na kterém by měly být založeny. Od společenského řádu založeného na obecném lidském zákonu je velmi daleko k umělému, vymyšlenému řádu, který tento zákon nebere v úvahu, či ho popírá nebo jím pohrdá – tedy řádu, který by na nás chtěly některé naše moderní myšlenkové školy uvalit. Přečtěte si více #8250;

Chuť učit se, potřeba v něco věřit, mysl imunní vůči starým předsudkům, srdce nedotčená nenávistí, zápal pro správnou věc, horlivost v citech, nesobeckost, loajalita, entuziasmus pro všechno dobré, krásné, upřímné, velkolepé a duchovní – to jsou neocenitelné dary mládí. Proto tuto knihu věnuji francouzské mládeži. Zrno, které hodlám zasít, by muselo být vskutku neplodné, pokud by nevzešlo na půdě tak úrodné, jako je tato.

Můj mladý příteli, měl jsem v úmyslu obdarovat tě hotovou malbou a místo toho ti dávám pouze hrubou skicu. Odpusť mi, neboť kdo v naší době dokáže dokončit dílo tak velkého rozsahu? Zde je jeho nástin. Po jeho zhlédnutí může některý z vás prohlásit, jako jeden z velkých umělců: „Anch’io son pittore,“[1] chopit se štětce a dodat mým nedokončeným konturám barvu, obsah, světlo a stín, cit a život.

Můžeš si myslet, že název mé knihy, Ekonomické harmonie, je velmi ambiciózní. Jsem snad tak troufalý, abych tvrdil, že jsem odhalil plány prozřetelnosti se společenským řádem a mechanismy působení všech sil, jimiž Bůh obdařil lidstvo, aby zajistily jeho pokrok? Přečtěte si více #8250;

Úvodní poznámka — toto je jedna z kapitol Harmonií kterou autor nestihl definitivně dokončit a zachovala se v hrubém náčrtu.

—

 Služba je směňována za službu.

 Ekvivalence[1] těchto služeb je následkem dobrovolné směny a svobodného vyjednávání, které jí předchází.

Jinými slovy, každá služba směňovaná ve společnosti má stejnou hodnotu jako jakákoli jiná služba, které společnost přikládá stejnou důležitost, s podmínkou, že všechnynabídky a všechny požadované ceny vznikají, jsou srovnávány a sjednávány ve svobodném prostředí. Přečtěte si více #8250;